Zpět na Děti z Ukrajiny v české škole očima pedagogů

Eva kladně hodnotila příchod skupiny chlapců z Ukrajiny do třídy.

Textová verze


A největší příliv nám přišel do sedmé třídy, a aniž bychom to chtěli, tak jsme ty děti museli dát do jedné třídy, protože tam jich bylo málo. Byla to taková holčičí třída, byla to třída, která, opravdu samy, samá děvčátka, je tam dokonce jedna nevidomá holčička, jako naše Češka, je tam paní asistentka, ale jsou tam, v podstatě 3 kluci tam byli. Takže to byla fakt taková holčičí princeznovská třída, jsme právě nevěděli, co to udělá dál a teď tam přišli 3 kluci z Ukrajiny a jedna holčička a ta holčička je taková, taková Amazonka. Taková smělá holka, hrozně šikovná a podle paní asistentky ten kolektiv se vyloženě změnil k lepšímu, jo, že tam prostě přišli ti kluci, že už to nejsou ty samy princezny. A já, když jsem tam sama suplovala angličtinu asi 2 hodiny, já jsem teda vůbec nepoznala, kdo je Ukrajinec a kdo je Čech v té angličtině, protože oni opravdu jsou velice šikovní, ale ta děcka okamžitě, když jsem tam dělala nějakou skupinkovou práci, tak oni všichni se okamžitě zapojovali, tam vůbec nepoznáte, že by někdo byl třeba vyčleněný kvůli nějaké jazykové bariéře, nebo i kvůli tomu, že někdy ty, někdy se říká, že nebo ví se to v určitých předmětech, třeba v matematice, že ty děti z Ukrajiny jsou na tom trochu hůř, než naše děcka. Oni pravděpodobně tu matematiku mají nějak jinak rozloženou, protože v té matematice právě učitelé trošku naříkají, že nemají ještě probráno to, co by už asi věkově měli mít. Ale v angličtině to asi až takový problém nebyl, protože opravdu člověk by to vůbec nepoznal, jo, kdo je teda odkud. Takže to tady ta třída je, řekla bych, snad ještě na tom líp, než byla, protože tam se nám posílil ten mužský prvek, když to teda takhle řeknu, a rozdíl trošku je od té šesté třídy, že v té sedmé třídě se trošinku mezi těma dětma začíná řešit, jako co bude dál. Oni už to začínají víc chápat. Oni taky už třeba mají výchovu k občanství, takže samozřejmě paní učitelka se s nimi o tom bavila, paní učitelka řešila ten konflikt na Ukrajině. Taky děti už začínají, ty české děti, začínají se ptát, co bude dál, jo, jestli oni tady zůstanou a začínají se třeba ptát i těch dětí. A ty děti některé neví samozřejmě, některé mají naprosto jasno, že tady zůstanou a ty děti, které mají jasno, že tady zůstanou, samozřejmě to je pod vlivem rodičů, jo, že tady zůstanou, tak ty jsou absolutně nejsnaživější, protože oni vědí, že pokud tady chtějí zůstat, nebo pokud tady budou zůstávat, že se musí domluvit, že tady musí vystudovat a že si tady potom musí najít práci. Takže ti jsou, bych řekla, takoví nejmotivovanější, ale jde to z domu. A začíná to tak nějak v sedmé třídě, že ta děcka si to začínají uvědomovat, a dokonce jsem je chytla, ty děti, že se o tom baví. Holčičky jsem teda chytla a jako pěkně se o tom bavily, ale už třeba tohleto řeší, jo spolu. A oni si tak jako radí navzájem, jo, to je takové jako legrační dost, ale že už to teda ty děcka řeší v těch 13 letech. Je fakt, že oni jsou většinou tak o rok starší, ty děti z Ukrajiny, protože vlastně naši sedmáci jsou zhruba 13tiletí, takže sedmáci z Ukrajiny jsou zhruba 14tiletí, ale jeden kluk myslím, že je věkově stejně. Samozřejmě jsou tu děti, když jsou 4 v té jedné třídě, tak někteří jsou slabší, co se týká prospěchu, někteří jsou zase lepší, že ono se to tak nějak dorovná, ale co se týká vstřícnosti kolektivu tak super, protože děcka je mají rádi. Naše děcka prostě se na ně těšily, oni byly zvědaví: „Jé, přijdou kluci, přijde holčička, no to je paráda.“ A velice hezky se teda stmelili a samozřejmě, že se baví i spolu, to určitě, ale už tam každý má tu svou skupinku českou a řekla bych, že ta sedmá třída, ta se teda povedla. Ti jsou teda v jedné třídě, v jednom kolektivu a bylo by teda fajn, kdyby tady, kdyby to takhle nějak mohlo zůstat aspoň do konce té školní docházky. Pravděpodobně všichni teda z té sedmičky by tady chtěli zůstat, nebo podle řeči těch rodičů samozřejmě, ty děti za sebe neručí, že, ty vlastně jsou ovlivněny vždycky těmi rodiči. Ale ti rodiče je takhle vedou, jo. To znamená v té sedmé třídě už, už se to ale začíná trošku mezi těmi dětmi tak prolínat, co bude dál, jo, oni už se ptají

Další zkušenosti:

Leona vnímala rozdíl v adaptaci dětí na prvním a druhém stupni.

Eva kladně hodnotila příchod skupiny chlapců z Ukrajiny do třídy.

Lucka se občas setkávala s narážkami vůči ukrajinským žákům, celkově ale podle ní klima třídy spíš obohatili.

TřídaAleny se zapojila do projektu pro česko-ukrajinské třídy, s posílením vztahů pomohla také psycholožka.

Eva popisovala zkušenost s ukrajinským chlapcem, který téměř nekomunikoval.

Podle Lucky žádné z dětí nepotřebovalo emoční podporu ve spojení s tématem války. Někteří žáci ale byli málo komunikativní a motivovaní.

Leona hovořila o rozdílech v emoční podpoře na prvním a druhém stupni.

Kiki vnímala, že jí s příchodem ukrajinských žáků přibylo práce. Důležitý byl i jejich samotný přístup ke vzdělávání.

Alena oceňovala přítomnost asistentů pedagoga ve třídách.

Podle Evy byla pro učitele nejnáročnější příprava do naukových předmětů.

PodleLucky někteří pedagogové vnímali nastalou situaci negativně kvůli množství práce navíc.

Do třídy Martiny přišly dvě ukrajinské dívky, mezi kterými byly velké rozdíly.

Spíš než hrozbu pro svou školu Pavel spatřoval v nastalé situaci příležitost.

Alena by kolegům učitelům vzkázala, aby byli tolerantní.

Leona ve vzkazu kolegům děkovala za jejich nasazení, dále jim doporučovala nebát se říct si o pomoc, respektovat psychickou únavu zejména starších dětí a zaměřit se na spolupráci.

Martina učitelům vzkazovala, aby se nebáli využívat pomoci českých dětí.

Podle Lucky bývají ve třídách děti s různými speciálními potřebami, které mnohdy potřebují větší podporu, něž žáci s odlišným mateřským jazykem. Není proto třeba se obávat.

Kiki vzkázala, že přítomnost dětí z Ukrajiny výuku nesníží, naopak se díky ní mohou české děti něco nového naučit.