Eva popisovala zkušenost s ukrajinským chlapcem, kterýtéměř nekomunikoval. 

Eva

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Pak tam máme teda toho jednoho chlapečka, který je v té deváté třídě a on právě má brášku v té třetí třídě a tam zase to jde z rodiny, protože to je rodina, která tady zůstat nechce, oni jsou snad z té Záporožské oblasti, to znamená, přišli úplně z velké hrůzy a ti kluci tady zůstat nechtějí. A řeší, ten starší to řeší tím, že nemluví. A on opravdu nemluví, on nemluví vůbec s nikým. On občas tak jako udělá to, co vidí u ostatních, ale někdy ani to ne, on to v podstatě všechno sabotuje, už jsme to řešili i s paní psycholožkou a s rodiči moc dobrá spolupráce není, takže ten zatím teda se moc neadaptoval. Je tady 2 měsíce, o toho prvního října, to znamená tu nejkratší dobu, ale já bych tak řekla, že on vnitřně neakceptoval to, že sem vlastně přijeli, že tady nějakým způsobem musí fungovat aspoň nějakou dobu a ten teda se chce vrátit a rodiče se chtějí vrátit taky. Takže ten do kolektivu nezapadl, zezačátku se tam s některými těmi hochy bavil, potom to přestalo a teď to vlastně vyřešil tak, že se navěsil na toho spolužáka z Ukrajiny a komunikuje jenom s ním, komunikuje s ním, on totiž pravděpodobně mluví líp rusky než ukrajinsky, ale to jako já jsem to neslyšela, to mně tak jako říkaly ty děti a že on se i za tu ruštinu stydí, že to je taky jako asi jeden handicap a druhý handicap je ten, že on česky nerozumí vůbec nic. Takže on tady prostě nebyl, oni přišli až v tom říjnu a přišli z té Ukrajiny a až právě z té hodně východní oblasti. Takže taky bůhví, co on má za sebou, to nikdo nevíme a před čím utíkali, to taky nevíme. Ty děti oni, jako oni ho prostě berou taky takový, jak je, ale jako celkem se s tím zatím nedá nic dělat, jo. Tam vždycky platí to, že pokud ty děti se zařadit chtějí do toho kolektivu, pokud se s těmi dětmi chtějí bavit, chtějí s nimi komunikovat, tak se to dřív nebo později povede. Pokud někdo nechce, no tak prostě nechce, jo, tak se to nezlomí. Takže zatím se to teda u nás nezlomilo, ale říkám, už tam i zasahovala nějak psaní psycholožka, protože už se nám to nelíbilo, už jsme měli pocit, že toho mlčení je hodně a takového toho jako snad, snad i ignorování, že je hodně ignorování, všeho. V podstatě ten kluk nechce v té škole nic dělat, on dokonce nám i utíkal nějakou dobu a nechce, nechce vůbec, on sem asi, prostě on tady nechce chodit