Katka popisovala spouštěč v podobě frustrace agresorů z chování oběti.
Katka
Textová verze
Ten kluk, který byl tou obětí, tak samozřejmě docházel za mnou a víte, jak to je, i ta oběť má jisté rysy, to všichni, všichni o tom píšou, ale opravdu ten kluk byl inteligentní, ale sociálně trošku jako úplně neempatický, on vlastně-ano, ti kluci „on nás pořád obtěžuje, že jo, pořád chodí, ptá se, sedí, když my si povídáme“, a on to nechápal, on jako chtěl být s nimi a to jeho chování bylo vlastně trošku prostě pro tu normu, pro tu Gaussovu křivku, pro tu normu těch kluků to bylo chování jinde, a takže oni vlastně šli potom do té agrese, protože vlastně vnitřně byli z toho kluka, ano, oni byli frustrovaní, že je pořád obtěžuje, jo, a to vyvrcholili opravdu tou agresí jako vůči, vůči tomu-té oběti, no.
Další zkušenosti:
Většina případů dlouhodobé agrese, se kterými se Marek setkal, začínala experimentováním či ventilací přetlaku.
Katka popisovala spouštěč v podobě frustrace agresorů z chování oběti.
Zdeněk vzpomínal na případ chlapce z druhé třídy, který srazil učitelku ze schodů.
Jarda často řešil případy, které začínaly vulgaritami a stupňovaly se až k fyzickým útokům vůči rodiči.
Marek měl zkušenost s tím, když oběti po vyřešení šikany zažívaly pocit spravedlnosti.
