Katka popisovala spouštěč v podobě frustrace agresorů z chování oběti.
Ten kluk, který byl tou obětí, tak samozřejmě docházel za mnou a víte, jak to je, i ta oběť má jisté rysy, to všichni, všichni o tom píšou, ale opravdu ten kluk byl inteligentní, ale sociálně trošku jako úplně neempatický, on vlastně-ano, ti kluci „on nás pořád obtěžuje, že jo, pořád chodí, ptá se, sedí, když my si povídáme“, a on to nechápal, on jako chtěl být s nimi a to jeho chování bylo vlastně trošku prostě pro tu normu, pro tu Gaussovu křivku, pro tu normu těch kluků to bylo chování jinde, a takže oni vlastně šli potom do té agrese, protože vlastně vnitřně byli z toho kluka, ano, oni byli frustrovaní, že je pořád obtěžuje, jo, a to vyvrcholili opravdu tou agresí jako vůči, vůči tomu-té oběti, no.