Lucie pracuje jako sociální pracovnice a zástupkyně vedoucí odborných služeb na krizové lince. Začínala zde před 20 lety jako konzultantka přímo na telefonu. Kromě toho se věnuje metodické a lektorské činnosti. Spolupracuje také s dalšími organizacemi působícími v oblasti služeb pro děti a rodiny, nyní zejména v tématu péče o duševní zdraví. Poslední roky děti zmiňují některou z poruch příjmu potravy dvakrát častěji, než tomu bylo třeba před 5 lety. Často bývá toto téma spojené s jinými psychickými obtížemi. Výhodou krizové linky, a to nejen v uvedených tématech, je podle Lucie anonymita, díky které se může podařit zachytit problém už v začátcích, nezávazně si s dítětem prohlédnout možnosti řešení, podpořit ho v tom, aby na své trápení nezůstávalo samo. 

Na krizovou linku se téměř denně obracejí také děti se zkušeností s kyberšikanou. Výskyt rizikového chování na internetu neustále stoupá. Nejčastěji jsou to oběti, které hledají informace o možnostech, které mají, nebo se potřebují svěřit. Někdy se ale ozývají i agresoři. Podle zkušeností Lucie většina z nich brala ubližování jako nevinnou zábavu nebo jen přeposlali nějaký vtípek na adresu kamaráda. Přes internet, kdy děti nevidí reakci oběti, je velmi snadné druhému ublížit bez pocitu viny a lítosti. Kyberšikana je specifická i tím, že obsahy zůstávají někde na internetu, uloženy v počítačích jednotlivých aktérů, a to i tehdy, když byly z původního úložiště smazány. V některých případech tedy kyberšikana ze základní školy náhle „ožije“ na škole střední, vysoké či v zaměstnání a oběť může být znovu traumatizována. Z praxe krizové linky se ukazuje, že je důležité nezlehčovat problémy, se kterými se dítě na rodiče nebo učitele obrací. Když dospělí sami nevědí, jak mohou dítěti pomoci, je tu řada organizací, které to vědí a mohou rodiče i dítě podpořit.