Bára začala nad svým stravováním přemýšlet v období 17. roku na základě komentářů svého tehdejšího přítele a svého otce. Svou hubenost považovala za svou přednost. Zkušenost má s hladověním, se zvracením a přejídáním. Po uvědomění, že se jedná o poruchu příjmu potravy, že se psychicky a fyzicky necítila dobře, vyhledala pomoc výživovou poradkyni, s jinou odbornou pomocí zkušenost nemá.