Stanislav považoval za základ duševního zdraví bezpečí a sounáležitost.

 Textová verze

STANISLAV v rámci své profese terapeuta a supervizora pracoval zejména s dětmi, které procházely rozvodovou nebo rozchodovou situací. …více

Za mě je duševní zdraví to, když zažívají ty děti, v primární rodině nebo v rodině, dvě základní věci, bezpečí a sounáležitost. Bezpečí znamená to, že pečující osoby slyší a vnímají jejich potřeby a děti mají možnost kdykoliv za těmi rodiči přijít. Ty potřeby toho bezpečí, to znamená nějaké uchlácholení, pochvala, a tak si vlastně můžou pro tohle vlastně přijít. Sounáležitost znamená, že se cítí být milované takové, jaké jsou, že se cítí, že do té rodiny patří a vnímají, že jsou nedílnou součástí té rodiny. Samozřejmě se to liší jako dle věku dítěte, to znamená čím mladší dítě, tak tím víc je potřeba toho fyzického bezpečí a čím starší, tak tím víc to bezpečí potom jde ruku v ruce s tím, že ty děti vlastně potřebují se nějakým způsobem osamostatňovat a dokázat i sami sebe i svému okolí, že jsou kompetentní a mají nějaké silné stránky, se kterými můžou pracovat, o které se můžou opřít.