Miroslav spojoval duševní zdraví se zralostí vývoje.

 Textová verze

MIROSLAV působil jako ředitel a psychoterapeut v krizovém centru pro ohrožené děti a rodiny… více

Představím si nějakou možnost, aby se dítě mohlo v té psychosociální i tělesné rovině a samozřejmě tady jde o duševní zdraví, takže v té psychosociální rovině rozvíjet. Představuji si například to, že dítě vzhledem k vývojové psychologii má vlastně vykazovat, nějakou zralost vlastně v průběhu toho vývoje. Takže pro mě duševně zdravé dítě je takové, které se umí nějak spontánně projevovat na té úrovni toho vývoje, ve kterém je. Je to dítě, které prokazuje nějakou vyrovnanost v tom svém chování. Dokáže pozitivně popisovat i slova, nějaké prožívání, které zažívá. Hodně to mám spojené právě s nějakým rovnoměrným, stabilním, dobrým vývojem ve vztahu k té vývojové psychologii. Dítě, které je sociálno, to znamená to sociálno nějak umí prožívat, funguje mu v tom životě čili ty vrstevnické vztahy. Neprožívá samozřejmě nějak permanentně nebo nevykazuje symptomy traumatu, jako je třeba nějaký depresivní chování, úzkostné chování a podobný věci. Vlastně nějakou tu symptomatologii toho traumatu, takže to tam je vyloučený, pokud mluvíme o nějakým zdraví, duševním zdraví toho dítěte. A samozřejmě dobré vztahy s rodiči, s pečujícími osobami – nemusí to být jenom rodiče, můžou být pečující osoby – takže dobré harmonické vztahy tady v té rovině. S těmi rodiči komunikuje, pozitivně se k nim vztahuje, může pociťovat bezpečí ve vztahu k těm pečujícím osobám, umí to i třeba popsat na té úrovni, na které věkově je. Hodně o těch vztazích bych to řekl, vlastně má nějaký, nebo umí i vlastně, umí projevovat pozitivní vztahování se třeba i k širší rodině, dědeček, babička, pradědeček, prababička a podobně, jo, v té širší rodině.  Nějak takhle asi bych to vnímal.