Jakub má vystudovanou speciální pedagogiku. V rozhovoru hovořil o svých zkušenostech, které získal při práci kurátora orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). Během své praxe se setkal s extrémními projevy agresivního chování u dětí a dospívajících. Při řešení tohoto chování a hledání jeho příčin Jakub zaměřoval svou pozornost mimo jiné na prostředí, a to jak na klima třídy, tak na rodinné a sociální prostředí dítěte. Děti a mladí lidé, se kterými pracoval, často pocházeli z nefungující, neúplné nebo sociálně slabé rodiny. Při řešení agresivity a jiných krizových situací je podle Jakuba nejdůležitější to s dětmi a dospívajícími nevzdávat, nezlobit se na ně a neobviňovat je. Podstatné je z jeho pohledu naopak uznat, že se to nepovedlo, a zkoušet hledat další řešení. Jakub se s dětskými a dospívajícími klienty snažil navázat bezpečný a přátelský vztah, a být jim nablízku. Totéž doporučoval i dalším lidem, kteří s dětmi a adolescenty pracují. Podle jeho názoru jsou děti přirozeně agresivní, bezprostřední a nedokážou emoce regulovat tak, jako dospělý člověk. Když se dítě necítí dobře, často to ventiluje tím nejpřirozenějším způsobem, což je agrese.