Většina případů dlouhodobé agrese, se kterými se Marek setkal, začínala experimentováním či ventilací přetlaku.

Marek

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Asi naprostá většina, já si myslím, že moje asi všechny případy, které nakonec skončily v nějaké systematické agresi, začaly těmi impulzy, začaly tím přetlakem, začaly tím experimentováním, co mi to vlastně jako dělá, když do někoho žduchnu, co mi to dělá, když na někoho zařvu, když někomu shodím pouzdro a vlastně mě to jako uklidňuje v rámci toho a hlavně nikdo mi nedává nějakou jako srozumitelnou pevnou zpětnou vazbu, že to není v pořádku a že bych to měl začít dělat jinak a naučil by mě, jak jinak to mám dělat a tady nastává potom už právě ta role toho třídního učitele a dostávám se dál, pokud tohle se prostě nezvládne, tak najednou vlastně jako to děcko si říkám aha, tak to je vlastně jako výhodné.

No, a právě pokud do toho má ještě ten negativní dopad to složení těch, těch dětí, kdy to vezmu ze své zkušenosti, kdy jsem v 7. třídě jednu moji spolužačku šikanoval tím, že mě totálně jako iritovala tím, tím, jak byla neustále pozitivně naladěna a  taková jako sluníčkářka a ona mi to teďka už, já sem se jí omluvil, takže teďka už je to legitimní, že o tom mluvím, ale ona se prostě strašně nahlas smála  a mě to totálně iritovalo, byl to pro mě právě ten přetlak a začal sem se z toho dostávat tak, že v momentě, kdy ona se zasmála, tak já sem ten smích zparodoval a hrozně sem si tím jako uvolnil, že sem jí to vlastně jako vrátil, protože prostě ona mě jako sere a tím pádem právo na to nějak ten vnitřní př-přetlak dostat ven