Kateřina spadla do poruch příjmu potravy ve třinácti letech po úmrtí dědy, který jí byl velmi blízký. Podporu v náročné situaci našla komunitě na pro-ana blozích, kde se cítila přijatá. Potíže řešila společně s rodiči bez podpory odborníků v domácím prostředí, kde byly kolem tématu jídla časté hádky a mnoho vypjatých momentů. Po přibrání z významné podváhy se problémy čas od času opět vynořily. Za začátek úplné úzdravy považuje Kateřina období kolem svých dvaceti let. Nyní je schopna sama rozeznat, co jí vrací zpátky do nemoci, a tomu se vyhýbat.