Andrei matka přehlížela nápadné fyzické symptomy a dodnes nemoc nepřijala.
I když mi lezly všechny kosti ven, tak mi říkala: ‚‚To nic není, já jsem takhle byla taky v tvým věku, možná ještě víc hubená.” Určitě to mezi mnou a mámou tvoří jakousi nedůvěru nebo maličko zlost, z mojí strany, že mi říkala mi takovýhle věci a i dál mi je říká, že vlastně nejsem hubená, že i když to mám na papíře z nemocnice, tak mi říká, že jsem anorexii nikdy neměla, protože ona to ví líp, že by si toho všimla.