Rodinný život lidí s vlastní zkušeností s poruchami příjmu potravy
Lidí s vlastní zkušeností jsme se ptali na jejich rodinný život. Dotazovaní popisovali, jak porucha přijmu potravy ovlivnila vztah v celé rodině, zejména s rodiči. Dotazovaní hovořili o podpoře, pochopení, kterou jim nejbližší okolí dávalo, ale také o narušených vztazích, hádkách a nedůvěře. Někteří z nich uvedli, že důvody vzniku PPP mohly souviset právě s rodinnými vztahy. V některých případech pro ně byla rodina naopak motivací k úzdravě.
OBSAH STRÁNKY
Rodina
Výchova v rodině
Někteří dotazovaní pociťovali, že jejich problém s PPP souvisel s výchovou. Bára popisovala svou rodinu jako kritickou, požadující, aby byla nejlepší, což Báře negativně ovlivnilo sebevědomí. Monika hovořila o tom, že se v její rodině více komentovala postava a vzhled druhých. Kateřina sdílela, že ji rodina porovnávala s její sestrou. Ve dvou rodinách nebylo onemocnění ojedinělým případem, Emma si PPP procházela ve stejnou dobu jako její sestra, o kterou se musela starat a pomáhat ji ve chvíli, kdy sama pomoc potřebovala.
Sourozenecké vztahy
Někteří lidé s vlastní zkušeností vnímali, že zkušenost s PPP hrála roli ve změně sourozeneckých vztahů. Monika sdílela, že jí její bratr podporoval v terapeutickém procesu. Emmy vztah se se sestrou zhoršil poté, co sestře pomáhala s její rekonvalescencí z PPP. Z dlouhodobého hlediska jim však společná úzdrava pomohla posílit důvěru. Někteří dotazovaní si změny ve vztahu se sourozenci nevšimli.
Budoucí rodina
Některým našim dotazovaným pomáhala při úzdravě také představa budoucí rodiny. Maruška se začala obávat, aby její onemocnění neovlivnilo možnost mít děti. Matěj zmínil, že doufá, že svým dětem bude umět případně lépe pomoci.
Rodiče
Rodinné prostředí jako spouštěč PPP
Někteří dotazovaní vnímali rodinné prostředí jako spouštěč nemoci. U Báry, Heleny a Petry to byly nevhodné komentáře mužských členů její rodiny, kteří komentovali jejich postavu či způsob stravování. Tyto komentáře nepřicházely pouze od mužů, ale také od matek. Marii matka upozorňovala, že přibrala a naopak jí chválila, když zhubla. Některé dotazované také vnímaly větší predispozice k onemocnění, z důvodu problematického vztahu k vlastnímu tělu jejich matek.
Maruška vnímala, že odstěhování rodičů a odloučení mohlo hrát roli při vzniku PPP. Dle Heleny bylo nutné, aby rodiče pochopili sílu slov a názorů, které předávali svým dětem, jelikož věty, které nebyly špatně myšleny, se mohly obrátit v nebezpečnou věc.
Všímavost rodičů a pomoc
Někteří rodiče si všimli fyzických i emocionálních změn svých dětí a aktivně začali hledat možná řešení k úzdravě. Někteří lidé s osobní zkušeností vnímali pocit podpory a důvěry, kterou jim rodiče vyjadřovali jako důležitý faktor úzdravy.
Jiní lidé s vlastní zkušeností popisovali, že si jejich rodiče nevšimli, že by měli komplikovaný vztah k jídlu. Když Bára M. výrazně upravila jídelníček, rodiče se domnívali, že zkouší nové věci ve výživě. Rodiče Kateřiny a Moniky chtěli onemocnění svých dcer zvládnout bez vyhledání odborné péče.
Přehlížení a nepochopení PPP
Někteří dotazovaní popisovali, že jejich rodiče nechápali příčinu vzniku PPP. To se mohlo dít zejména proto, že nebyli s touto problematikou zcela obeznámeni. Kamči rodiče chtěli, aby to zvládla sama. Monika neměla energii na to, aby vysvětlovala, co se děje. Měla dojem, že by to rodiče stejně nepochopili. Emma sdílela, že kdyby měli její rodiče o PPP více informací, šlo předejít fázi, kdy museli aktivně hledat jinou pomoc.
Komunikace s rodiči o PPP
Někteří lidé s vlastní zkušeností věděli, že se s rodiči mohou bavit o čemkoliv, ale o PPP se bavit nechtěli či dokonce lhali. Hovořit o PPP jim bylo nepříjemné či se jim edukace o jídle a vztahu k sobě nelíbila. Petra o své nemoci nechtěla mluvit, jelikož u matky necítila bezpečí a vřelost. Bet nechtěla rodičům touto informací ublížit. Kateřina sdílela, že si místo komunikace s rodiči raději psala o svých pocitech deník.
Některé dotazované se častěji svěřovaly a komunikovaly o nemoci s matkami. Někteří lidé s vlastní zkušeností také popisovali, jak na tom byli se svými otci. Dle slov Marušky se ji její otec snažil pochopit a naslouchal jí. Lada popisovala, že se svým otcem o PPP nikdy nemluvila. Emma sdílela, že její otec nevěděl, co má dělat a cítíla od něj stáhnutí.
Emoce v rodinném prostředí při výskytu PPP
Lidé s vlastní zkušeností také hovořili o tom, jaké emoce se u nich v důsledku PPP a vlivu na rodinné vztahy objevovaly. V rodinách se objevovaly hádky, mezi rodiči, ale také ve vztahu rodič – dítě. Podle některých dotazovaných rodiče nejčastěji pociťovali zoufalství, naštvání, ale také strach a beznaděj i kvůli nevědomí, jak pomoci. Emma sdílela, že si její matka si brala její onemocnění za svou vinu, nevěděla, kde pochybila a nevěděla si rady, jak dceři pomoci. I Kateřina vnímala, že si její matka bere její onemocnění za svou vinu. Matěj popisoval, že ho trápily hádky s jeho matkou, protože sám nevěděl, jak se má vyléčit a necítil se v domácím klimatu dobře.
PPP a její dopady na rodinné vztahy
Někteří lidé s vlastní zkušeností sdíleli, jak PPP změnila vztahy v rodině po úzdravě. Matky byly pro Kamilu, Marušku a Ladu, motivací k úzdravě. Některým dotazovaným se po procesu úzdravy zlepšil vztah s rodinnými příslušníky především díky posílení důvěry. Andrea popisovala, jaký vztah měla ke svým rodičům. S otcem, který její onemocnění přijal se jí dařilo navázat vztah lépe než s matkou, u které vnímala míru nedůvěry.
Lada a Emma zmínily, že si všimly po prodělání PPP u svých rodičů pozitivní změny v přístupu, chování a komunikaci. Marie hovořila o tom, že si její matka dávala větší pozor, jak o určitých tématech mluvila. Společný proces úzdravy měl dle Moniky pozitivní vliv na jejich vztah s matkou. Helena zmiňovala, že pro ni bylo důležité pochopit, že rodiče dělali to nejlepší, co uměli a primárně nechtěli ublížit.
