Formy agrese
Pedagogové a odborníci z pomáhajících profesí mluvili v rozhovorech o různorodých formách agrese, se kterými se ve své praxi setkali. Popisovali verbální a fyzické projevy agrese, autoagresi, šikanu a kyberšikanu. V neposlední řadě zmiňovali také to, jak se dá agrese ventilovat zdravým, neškodným způsobem.
OBSAH STRÁNKY
Slovní agrese
Verbální agrese se u dětí a mladých lidí objevovala v podobě vulgarit, nadávek, výhružek, vyvolávání hádek a dalších verbálních útoků. Ty směřovaly na spolužáky, ale i k učitelům nebo rodičům. Někteří učitelé popisovali neochotu podřídit se jejich autoritě, která byla občas spojená s drzostí a vulgárním slovním projevem. V mnoha případech zůstalo u agrese slovní, v jiných přerostla v agresi fyzickou.
Fyzická agrese
Pedagogové i další odborníci se setkali jak s mírnějšími projevy fyzické agrese, tak i s vážnými případy s nešťastným koncem. Hovořili o situacích, kdy agresor do někoho strčil, roztrhl mu oděv, kousl ho nebo ho uhodil dlaní. Jirka si vybavoval, že agresory bývaly i dívky, u kterých šlo obvykle o facky nebo vytrhávání vlasů. Odborníci také řešili rvačky. Několik napadení mělo natolik závažný průběh, že musela být přivolána záchranná služba nebo policie. Jarda vzpomínal, že se setkal s chlapcem, který byl spolupachatelem vraždy.
Cílem agrese byli obvykle spolužáci, někdy samotný učitel nebo jiný dospělý. Některé děti a adolescenti mířili agresi proti vlastním rodičům a napadali je. V jednom případě dítě vyhrožovalo, že svého rodiče zabije, a dokonce se o to i pokusilo. Oslovení odborníci zmiňovali i případy, kdy děti a mladí lidé obraceli agresi vůči majetku, praštili do zdi nebo do nábytku kopali. Jakub mluvil o případu, kdy žákyně rozbila učiteli hlavu kamenem.
Autoagrese
Odborníci hovořili o rozšiřujícím se fenoménu autoagrese, neboli jednání, kterým jedinec poškozuje sám sebe. Sebepoškozování se v jejich zkušenostech projevovalo tak, že se dítě nebo mladý člověk řezal nebo si jinak tělesně ubližoval. Objevovaly se i případy, kdy se někdo omezoval v jídle nebo spánku, kladl na sebe přílišné nároky a trestal se za jejich nesplnění. Někdy se autoagrese objevovala v soukromí, jindy ve škole, například bouchání hlavou do zdi pro pobavení spolužáků. Jana mluvila také o dokonání autoagrese ve formě sebevraždy spolykáním léků, skokem z výšky nebo pod vlak. Někteří odborníci přisuzovali autoagresivní chování sociálnímu nebo studijnímu neúspěchu nebo pocitu nudy.
Šikana
Kromě krátkodobých, impulzivních či jednorázových forem agrese pedagogové i další odborníci hovořili o šikaně. Vedle šikany mezi vrstevníky a spolužáky popisovali i šikanu ze strany učitelů nebo naopak šikanu vůči učiteli. V popisovaných zkušenostech odborníků se mezi vrstevníky a spolužáky objevovalo násilné chování. Katka hovořila o případu, kdy učitel zesměšňoval žáky, hanlivě je označoval, zveřejňoval známky, nebo upřednostňoval jednu skupinu žáků před druhou.
Kyberšikana
Pedagogičtí i další odborníci při rozhovorech o agresi mluvili o fenoménu kyberšikany. Ve své praxi se setkali například s vyhrožováním, urážením a jinym ponižováním v online světě. Problematice kyberšikany se podrobně věnuje tato webová stránka.
Zdravý projev vzteku
Určitou míru projevu vzteku a frsutrace vnímali odborníci jako přirozený projev chování. Zmiňovali potřebu ventilace vzteku dětí a adolescentů ve sportu (například běh, hraní míčových her). Také hovořili o různých způsobech cílených a neškodných projevů, jako kontrolované vybití do polštáře, peřiny, matrace, boxovacího pytle, trhání papírků na malé kousky, přetlačování rukama nebo řízené zakřičení o přestávkách. Více o doporučeních pro práci s agresí najdete zde.
