Řešení agresivního chování

Oslovení odborníci z řad pedagogů a dalších pomáhajících profesí v této části hovořili o způsobech řešení agresivního chování, a to nejen ve školním prostředí. Kromě konkrétních druhů řešení zmiňovali různé okolnosti, které jsou pro úspěšné řešení důležité, nebo mu naopak brání.Pedagogové a odborníci z pomáhajících profesí mluvili v rozhovorech o různorodých formách agrese, se kterými se ve své praxi setkali. Popisovali verbální a fyzické projevy agrese, autoagresi, šikanu a kyberšikanu. V neposlední řadě zmiňovali také to, jak se dá agrese ventilovat zdravým, neškodným způsobem.

OBSAH STRÁNKY

Řešení agrese na půdě školy
Spolupráce školy a dalších organizací
Zásady pro úspěšné řešení agrese
Překážky v efektivním řešení agrese
Doporučení, čeho se vyvarovat

Řešení agrese na půdě školy

V případě situace agresivního jednání u dětí a adolescentů je podle učitelů a dalších odborníků důležité rychle zasáhnout a zajistit bezpečí všech zúčastněných. Následné řešení agrese může mít mnoho podob. Méně závažné případy podle zkušeností participantů většinou řešil třídní učitel, případně někdo z týmu školního poradenského pracoviště. Zpravidla šlo o pohovor s aktéry s cílem vyjasnit a v klidu rozebrat situaci, vést agresora k sebereflexi a nabídnout jiné způsoby řešení dané situace. Vláďa vyzdvihoval jasná pravidla školy a jejich striktní dodržování při nevhodném chování žáků.

Pokud šlo o školní šikanu nebo podezření na šikanu, respondenti hovořili o důležitosti dodržet doporučený postup, podrobně vyšetřit všechny aktéry a zjistit tak co nejpodrobnější obraz o celé situaci. Marek spolu s dalšími participanty zdůrazňoval také spolupráci s rodiči zúčastněných osob.

**Arnošt** popisoval, jak je potřeba reagovat bezprostředně na agresivní chování dětí.

Pokud učiteli někdo nahlásí podezření na šikanu, je podle **Marka** důležité, aby si pedagog všechno podrobně zapsal.

Pro řešení agrese u žáků byla podle **Martiny** přínosná setkání s rodiči nebo výchovná komise.

Spolupráce školy a dalších organizací

V závažnějších případech agrese a šikany na půdě školy se pedagogové obrátili na odborníky z dalších organizací. Zaznívaly zkušenosti s různými programy ve spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou, OSPODem , střediskem výchovné péče nebo jinými institucemi. Jindy šlo o předání „problematického“ žáka do péče externího odborníka, například psychologa či speciálního pedagoga. Jana a Martina zmiňovaly i spolupráci s psychiatrem v případě předepsání léků. Část oslovených se shodovala, že pokud pedagog osloví další odborníky, nejedná se o projev neschopnosti.

Dlouhodobou šikanu ve škole **Jirky** pomáhala řešit oblastní metodička prevence.

**Zdeněk** při řešení šikany pracuje se všemi zúčastněnými osobami.

Podle **Jardy** je u školní šikany velmi důležité to, jak se k agresi postaví zbytek třídy.

Zásady pro úspěšné řešení agrese

Pro úspěšné řešení agresivního chování bylo podle dotázaných učitelů a dalších odborníků klíčové najít příčinu, znát celkový kontext situace, a taky řešit věci včas. Za zcela zásadní považovali to, aby si agresor uvědomil, že jeho chování je špatné. Podle Adama je nemožné pomoct tomu, kdo nechce. Většina participantů zdůrazňovala nezbytnost práce s rodinami zúčastněných osob a také potřebu spolupráce mezi školou a dalšími odborníky při řešení školní agrese.

Marek i Jarda apelovali na to, aby učitelé nebo rodiče nepřehlíželi problémy dětí, a obrátili se na odborníka, pokud situaci nezvládají sami. Podle Magdy je výhodné, pokud ve škole funguje školní poradenské pracoviště. Arnošt, Jakub, Jana i další podotýkali, že práce (s agresorem, obětí, skupinou, rodinou a dalšími zúčastněnými osobami) je dlouhodobá.

Pro úspěšné řešení agrese je podle Adama důležitá práce s rodinou a také sebereflexe agresora.

**Magda** se při řešení situací, ve kterých hrála roli agrese, snažila nejdříve zjistit kontext celé situace.

Podle **Zdeňka** není nic horšího než neřešený problém.

Podle odborníků, se kterými jsme mluvili, je při řešení agrese důležité zajistit všem aktérům bezpečné prostředí a navázat s nimi důvěrný vztah. Znamená to kupříkladu naslouchat, respektovat emoce, být trpělivý, klidný a jistý, neodsuzovat osobu agresora ale jeho chování, neobviňovat ale jednat narovinu, ubezpečovat všechny o možnostech svěřit se, nedávat aktérům „nálepky“ (např. nazývat agresora vyvrhelem, zlým dítětem apod.).

**Jakub** se s klienty snažil vždy jednat narovinu a nic si nenalhávat. Hovořil o důležitosti dávat dětem a adolescentům jistotu, že vše je řešitelné.

Překážky v efektivním řešení agrese

V rozhovorech s učiteli a pracovníky dalších pomáhajících profesí přišla řeč i na to, co může bránit úspěšnému řešení agrese u dětí a adolescentů. Velkou překážkou bylo podle nich, když si agresoři neuvědomovali, že dělají něco špatně. Marie vnímala jako obtížné výchovně působit na téměř dospělé učně. Část odborníků zmiňovala neochotu ze strany školy nebo chybějící spolupráci školy a dalších organizací. Jakub považoval za velmi složité řešit agresi u dětí z dětského domova, kde často chyběly hluboké vztahy.

Podle **Marka** se řešení závažné šikany neobejde bez práce se skupinou. Často se ale zapomíná na individuální práci s jednotlivými aktéry.

**Jakub** mluvil v souvislosti se závažnými případy o riziku špatného hodnocení ze strany pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí.

Doporučení, čeho se vyvarovat

Oslovení participanti hovořili o jednání (rodičů, pedagogů nebo jiné autority), které může škodit nebo dokonce bránit efektivnímu řešení agresivního chování dětí a adolescentů. Jmenovali například situace, kdy na agresi dítěte dospělý reaguje také agresivně, a tím situaci stupňuje. Většina učitelů i dalších odborníků doporučovala vyhnout se zjednodušenému, unáhlenému či zkratovitému řešení. Martina a Zdeněk zmínili, že přeřazení oběti šikany na jinou školu nemusí být řešením. Podle odborníků je chybou, když rodiče nebo pedagogové řeší problémy dětí pozdě, neřeší je vůbec nebo je popírají. Marek upozorňoval na to, že by pedagogové neměli naslepo experimentovat s různými technikami řešení agrese nebo narušených vztahů mezi dětmi. Jakub byl skeptický k řešení problematického chování formou ústavní výchovy.