Dlouhodobou šikanu ve škole Jirky pomáhala řešit oblastní metodička prevence.
Jirka
Textová verze
Měli jsme tady jeden případ, je to teda pár let zpátky, kdy se ta šikana táhla vlastně asi přibližně 3 roky, a každý rok se to teda nějak řešilo, proběhly různé pohovory s rodiči, výchovné komise, ale v podstatě to neustupovalo, pokračovalo to v podstatě dál, a my jsme potom už moc nevěděli, co s tím, takže jsme si na pomoc zavolali oblastní metodičku prevence, která ve třídě dělala intervenční program. Poté jsme měli schůzky, měli jsme s ní individuální schůzku, školní poradenské pracoviště, a pak jsme měli ještě kompletní celou schůzku s celým pedagogickým sborem, kde ona nám na základě toho svého intervenčního programu poskytla třeba doporučení, co bychom mohli dělat, jak dál postupovat. Potom pokračovala i následná práce s tou třídou, kdy jsem tam chodívával s kolegyní a hráli jsme různé hry na spolupráci, na komunikace a zároveň jsme pořád hlídali tu situaci, a pak už se to zlepšilo, pak už se to pomaličku zlepšovalo, a zároveň to už to bylo v 9. třídě, takže oni za půl roku potom zároveň vyšli.
Další zkušenosti:
Arnošt popisoval, jak je potřeba reagovat bezprostředně na agresivní chování dětí.
Pokud učiteli někdo nahlásí podezření na šikanu, je podle Marka důležité, aby si pedagog všechno podrobně zapsal.
Pro řešení agrese u žáků byla podle Martiny přínosná setkání s rodiči nebo výchovná komise.
Dlouhodobou šikanu ve školeJirky pomáhala řešit oblastní metodička prevence.
Zdeněk při řešení šikany pracuje se všemi zúčastněnými osobami.
Podle Jardy je u školní šikany velmi důležité to, jak se k agresi postaví zbytek třídy.
Pro úspěšné řešení agrese je podle Adama důležitá práce s rodinou a také sebereflexe agresora.
Magda se při řešení situací, ve kterých hrála roli agrese, snažila nejdříve zjistit kontext celé situace.
Podle Zdeňka není nic horšího než neřešený problém.
Jakub se s klienty snažil vždy jednat narovinu a nic si nenalhávat. Hovořil o důležitosti dávat dětem a adolescentům jistotu, že vše je řešitelné.
Podle Marka se řešení závažné šikany neobejde bez práce se skupinou. Často se ale zapomíná na individuální práci s jednotlivými aktéry.
Jakub mluvil v souvislosti se závažnými případy o riziku špatného hodnocení ze strany pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí.
Arnošt nedoporučoval agresi mezi dětmi neřešit, na druhou stranu podle něj není dobré zastavovat rozumnou míru agresivity.
