Podle Marka se řešení závažné šikany neobejde bez práce se skupinou. Často se ale zapomíná na individuální práci s jednotlivými aktéry.
Marek
Textová verze
V momentě, kdy to zasahuje skupinu, tak vždy musím pracovat se skupinou. A je to takové paradoxní, protože v případě těch závažných forem šikany vlastně se skupinou nelze pracovat, protože oni jsou už naskákaní v těch rolích, a když s nimi pracuju jako se skupinou, tak oni hrají ty role, ve kterých byli v době, kdy ta šikana probíhala. Znám jenom asi 2 lidi z odborníků, kteří jsou schopni řešit šikanu skupinově, a popravdě tomu doteďka nerozumím, nechápu to a mám o tom velké pochybnosti, jestli to vůbec pomáhá, ale to je opravdu jenom o tom, že neříkám, že to nepomáhá, ale prostě nechápu to. Když se dostanu k tomu řešení, tak musím pracovat se skupinou, ale nejdřív té skupině musím dovolit, každému členu té skupiny, znova mít tu odvahu vrátit se zpátky sám k sobě a odhodit tu roli, kterou měl v tom naučeném scénáři, to znamená, že se nevyhnu individuální práci s každým dítětem. Musím se nejdřív dostat do opravdu velmi upřímného, čistého, otevřeného vztahu, komunikace, s každým členem té třídy, a pokud já jako třídní učitel mám tuhle zkušenost, tak teprve v ten moment je nějaká vyšší pravděpodobnost, že když začnu dělat skupinovou práci, tak že si ty děti dovolí být otevřenější a upřímnější v tom, že nebudu mluvit s agresorem, s obětí, se svědkem, ale budu mluvit prostě s Markem, s Tomem, s Richardem. Ale potom už samozřejmě musím na té skupině makat, ale než se dostanu k té skupinové práci v případě těch závažných forem, tak jsem přesvědčený, že musím vždy jít do té individuální práce s každým z nich, a hrozně se přehlíží individuální práce s agresory, na ně se hrozně moc zapomíná.
Další zkušenosti:
Arnošt popisoval, jak je potřeba reagovat bezprostředně na agresivní chování dětí.
Pokud učiteli někdo nahlásí podezření na šikanu, je podle Marka důležité, aby si pedagog všechno podrobně zapsal.
Pro řešení agrese u žáků byla podle Martiny přínosná setkání s rodiči nebo výchovná komise.
Dlouhodobou šikanu ve školeJirky pomáhala řešit oblastní metodička prevence.
Zdeněk při řešení šikany pracuje se všemi zúčastněnými osobami.
Podle Jardy je u školní šikany velmi důležité to, jak se k agresi postaví zbytek třídy.
Pro úspěšné řešení agrese je podle Adama důležitá práce s rodinou a také sebereflexe agresora.
Magda se při řešení situací, ve kterých hrála roli agrese, snažila nejdříve zjistit kontext celé situace.
Podle Zdeňka není nic horšího než neřešený problém.
Jakub se s klienty snažil vždy jednat narovinu a nic si nenalhávat. Hovořil o důležitosti dávat dětem a adolescentům jistotu, že vše je řešitelné.
Podle Marka se řešení závažné šikany neobejde bez práce se skupinou. Často se ale zapomíná na individuální práci s jednotlivými aktéry.
Jakub mluvil v souvislosti se závažnými případy o riziku špatného hodnocení ze strany pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí.
Arnošt nedoporučoval agresi mezi dětmi neřešit, na druhou stranu podle něj není dobré zastavovat rozumnou míru agresivity.
