Podle Jardy je u školní šikany velmi důležité to, jak se k agresi postaví zbytek třídy.
Jarda
Textová verze
Určitě se nedá obecně říct, že by byl nějaký jeden typ reakce na to, když je ve třídě agresivní dítě. Třeba to záleží i na tom, kolik těch agresorů se tam sejde, kolik dětí bude to agresivní chování oceňovat a kolik ho bude odsuzovat. Pak ti, kteří se přidají k agresorovi, už v té třídě můžou vytvořit jádro šikanující skupiny. Snažíme se pracovat jednak se třídou a jednak s těmi agresory, pokud to ještě má smysl, pokud to není opravdu závažné, že už by to bylo třeba na nějaké pobyty, ambulantně, nebo u nás na pobytu. Jinak se třídou pracujeme formou intervenčního programu, který má standardně 5 až 6 setkání se třídou, kde my nejdříve zjišťujeme situaci ve třídě, děláme sociometrii a na základě té sociometrie potom postupujeme, ale to by bylo na samostatné povídání, to je dlouhodobější záležitost. V optimálním případě je celý program na dva až tři měsíce.
Další zkušenosti:
Arnošt popisoval, jak je potřeba reagovat bezprostředně na agresivní chování dětí.
Pokud učiteli někdo nahlásí podezření na šikanu, je podle Marka důležité, aby si pedagog všechno podrobně zapsal.
Pro řešení agrese u žáků byla podle Martiny přínosná setkání s rodiči nebo výchovná komise.
Dlouhodobou šikanu ve školeJirky pomáhala řešit oblastní metodička prevence.
Zdeněk při řešení šikany pracuje se všemi zúčastněnými osobami.
Podle Jardy je u školní šikany velmi důležité to, jak se k agresi postaví zbytek třídy.
Pro úspěšné řešení agrese je podle Adama důležitá práce s rodinou a také sebereflexe agresora.
Magda se při řešení situací, ve kterých hrála roli agrese, snažila nejdříve zjistit kontext celé situace.
Podle Zdeňka není nic horšího než neřešený problém.
Jakub se s klienty snažil vždy jednat narovinu a nic si nenalhávat. Hovořil o důležitosti dávat dětem a adolescentům jistotu, že vše je řešitelné.
Podle Marka se řešení závažné šikany neobejde bez práce se skupinou. Často se ale zapomíná na individuální práci s jednotlivými aktéry.
Jakub mluvil v souvislosti se závažnými případy o riziku špatného hodnocení ze strany pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí.
Arnošt nedoporučoval agresi mezi dětmi neřešit, na druhou stranu podle něj není dobré zastavovat rozumnou míru agresivity.
