Lidí s vlastní zkušeností s PPP jsme se ptali, jak poruchu příjmu potravy (PPP) prožívali a jaké pocity byly s tímto onemocněním spojeny. Dotazovaní popisovali, jaké pocity zažívali v akutních fází PPP, při léčbě a zpětně. S PPP byly spojené také přidružené psychické potíže, o kterých píšeme více zde.
OBSAH STRÁNKY
Pro většinu lidí s vlastní zkušeností, kteří s námi dělali rozhovory, byly projevy PPP spojeny s nepříjemnými pocity jako je smutek, zklamání, vztek až zoufalost. Někteří dotazovaní se za své onemocnění a projevy spojené s ním styděli a vyčítali si je. To se dělo například po epizodách přejídání. Pro několik lidí to bylo náročné období v životě. Emma sdílela, že brečela na terapiích. Pár lidí sdílelo, že byli zoufalí a nevěděli, jak se z tohoto stavu dostat. K nepříjemným pocitům spojeným s projevy PPP patřil také strach a obavy. Andrea sdílela, že se vyděsila, když pochopila, že se nedokázala v akutní fázi PPP vidět reálně.
Malá skupina lidí s vlastní zkušeností popisovala, jaké to bylo fungovat s PPP. Zejména se jednalo o oblast mezilidských vztahů. Bára se kvůli projevům PPP dostala do nepříjemných situací ve společnosti ostatních lidí, když reagovali na její stravování. Někteří dotazovaní popisovali, jak se k projevům PPP vázala také náladovost a podrážděnost. Komplikovalo jim to tak fungování v běžném životě a mezilidských vztazích. Několik lidí doplnilo, že kvůli epizodám PPP byli pak na tom psychicky hůře i následující dny.
Lidé s vlastní zkušeností popisovali, jaké pocity zažívali při léčbě. Některým dotazovaným chvíli trvalo přijmout fakt, že vyléčení pro ně bude znamenat “návrat do normálu”. Díky onemocnění se cítili výjimeční. Andrea sdílela, že se cítila po léčbě na psychiatrii nepříjemně. Chyběla jí psychologická péče a příprava na nadcházející změnu po návratu domů, kterou nenesla dobře Lada hovořila o tom, že byla nešťastná, že s ní rodiče musí jezdit po celé ČR, aby ji poskytli odbornou pomoc. To ji však napomohlo k tomu se z onemocnění vyléčit. Někteří dotazovaní popisovali, že se styděli za to, když se jim jejich projevy vracely i v průběhu léčby. Veronika hovořila o tom, že se i po vyléčení obávala relapsu.
Některým lidem, kteří s námi dělali rozhovory nebylo při projevech PPP dobře a chtěli se z tohoto stavu dostat. Pro tyto dotazované byly právě tyto nepříjemné pocity motivací k úzdravě. Mnoho z nich však zároveň prožívali úzkosti a stavy zoufalství, že se z nemoci nemohou dostat.
Někteří dotazovaní hovořili o tom, jaké pocity v nich vyvolávalo, když hovořili o svém onemocněním zpětně. Pár lidí se za své onemocnění stydělo a vůbec o tom s druhými nemluvilo. Emma a Petra na onemocnění PPP vzpomínaly jako na nešťastné roky svého života a věřily, že sdílet své zkušenosti je důležité pro překonání nemoci.
Bára M. sdílela, že když si na toto období vzpomněla, bylo jí slabě. Marie hovořila o tom, že spoustu vzpomínek na toto období vytěsnila. Bára neměla potřebu PPP řešit zpětně či vzkazovat něco svému mladšímu já.