Když Emma mluvila o svém onemocnění zpětně, měla pocit jakoby mluvila o někom jiným.
Emma
Textová verze
Začala jsem o tom mluvit, a to si myslím, že byl naprosto zásadní krok k tomu se s tím vyrovnat a nespadnout do toho znovu. takže jsem o tom začala otevřeně mluvit. To mi pomohlo spoustu věcí vyřešit, uzavřít a dostat se přesto a teď už jsou to opravdu jenom hodně vzdálený vzpomínky, ke kterým mám odstup. Popravdě, když o tom mluvím, tak je to skoro, jak kdybych mluvila o někom jiným, protože ve mně už to nevzbuzuje vůbec ty emoce. Vůbec to ve mně nevzbuzuje úzkost, kterou isem tenkrát pociťovala, ale na druhou stranu si to pamatuju. Pamatuji si, jaká to byla zoufalost.
Další zkušenosti:
Matěj popisoval, že se za sebe člověk v akutní fázi PPP stydí.
Marii projevy PPP ovlivňovaly náladu.
Pro Matěje byla anorexie psychicky náročnější než fáze bulimie.
Helena věřila, že díky sdílení svých emocí pomoci prevenci PPP.
Emma popisovala, depresi i krizové situace, když se snažila zhubnout.
Kateřina se v akutní fázi PPP cítila neustále náladová, protivná a podrážděná.
Maruška popisovala, jak se cítila po epizodě bulimie.
Andrea se cítila zoufale, že se jí nedařilo udělat z jídla prioritu.
Díky léčbě jeho onemocnění se začal cítit Matěj lépe.
Když Emma mluvila o svém onemocnění zpětně, měla pocit jakoby mluvila o někom jiným.
