Zpět na Prožívání PPP

 Díky léčbě jeho onemocnění se začal cítit Matěj lépe.

Textová verze


Hrozně mi pomáhalo, že jsem se začal cejtit líp, že už jsem překonal takovou tu bariéru a začalo mi bejt jako líp a líp a líp a už jsem se jako vlastně ani nechtěl vrátit zpátky. Řek jsem prostě ne, teď je mi dobře, teď jsem prostě v pohodě, jsem silnější, jsem prostě daleko zdravější, cejtím se líp a prostě tady to chci a chci v tom zůstat a za žádnou cenu se nechci vrátit zpátky, protože samotnej ten proces toho uzdravování, že mi bylo čím dál tím líp a líp a líp a, tak, tak to mi asi pomáhalo, že jsem byl na tom předtím fakt už tak hrozně, že jsem to prostě cejtil fyzicky a najednou člověk má sílu a tak si váží, že má to zdraví zpátky, když pozná tu hrůzu tý nemoci. Ale pak samozřejmě se s tím nese i to začleňování zpátky do toho kolektivu, že jsem se začal zase bavit s lidma a začal ten život bejt zase takovej růžovější, no, a bylo to fajn.


Další zkušenosti:

Matěj popisoval, že se za sebe člověk v akutní fázi PPP stydí.

Marii projevy PPP ovlivňovaly náladu.

Pro Matěje byla anorexie psychicky náročnější než fáze bulimie.

Helena věřila, že díky sdílení svých emocí pomoci prevenci PPP.

Emma popisovala, depresi i krizové situace, když se snažila zhubnout.

Kateřina se v akutní fázi PPP cítila neustále náladová, protivná a podrážděná.

Maruška popisovala, jak se cítila po epizodě bulimie.

Andrea se cítila zoufale, že se jí nedařilo udělat z jídla prioritu.

Díky léčbě jeho onemocnění se začal cítit Matěj lépe.

Když Emma mluvila o svém onemocnění zpětně, měla pocit jakoby mluvila o někom jiným.