Matěj popisoval, že se za sebe člověk v akutní fázi PPP stydí.

Matěj

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Ten kritický moment přišel spíš až o těch prázdninách, kdy už jsem byl fakt hodně hubenej. Do tý doby to tak nějak šlo, fungoval jsem docela dobře, moc jsem sportoval, všechno. Ale u tý bulimie to bylo daleko horší a měl jsem jako štěstí docela, že to bylo na konci toho čtvrťáku a že jsem fakt poctivě chodil do školy, jinak bych měl… určitě bych musel dělat reparáty nebo něco takovýho, protože bych neměl dost hodin na klasifikaci, že jsem třeba vůbec nešel do školy nebo jsem nešel na ten tělocvik a tak. Když už to bylo kritický, tak jsem tam šel a učitel viděl, že mi je fakt blbě, tak mě třeba posadil a, tak no, takže tam to bylo hodně kritický. A už i ten kolektiv si prostě všímal, že to není v pohodě a ptali se, co je se mnou a já jsem říkal: „No, já jsem jenom ve stresu z tý maturity.“ Vždycky jsem to hodil na maturitu. Člověk se za sebe hrozně stydí, protože fakt vypadá hrozně. Já mám hrozně rád sport a rád jsem byl v něčem první, v nějakým běhu a tak, a  člověk pak neuběhne ani půl kolečka. Taková ta hrdost úplně odchází od toho člověka.