S učiteli a dalšími odborníky jsme hovořili o náročnosti práce s agresivitou u dětí a mladých lidí . Ptali jsme se na to, jak oni sami tuto práci zvládají, a zda na ni byli dostatečně připraveni.
OBSAH STRÁNKY
Téma obtížného zvládání práce s dítětem nebo adolescentem s agresivním chováním se objevovalo u učitelů častěji než u jiných odborníků, se kterými jsme hovořili. Učitelé popisovali pocity úzkosti, bezmoci, nervozitu. Také vnímali stres a únavu. Vláďa byl přesvědčený, že se dlouhotrvající psychické zatížení projevilo i na jeho zdraví.
Pro některé učitele bylo náročné řešit krizové situace, trápilo je špatné klima ve třídě a to, že docházelo k narušení průběhu výuky. Pro část učitelů byly obtížné i chvíle relativního klidu, kdy cítili, že musejí být ve střehu a očekávat, co nastane. Nelehká byla v mnoha případech také komunikace s rodiči žáků a spolupráce s rodinami obětí i agresora. Někteří učitelé popisovali obrovskou úlevu, pokud žák s problémovým chováním opustil jejich třídu.
Největším zdrojem opory pro odborníky pedagogických i dalších profesí byli jejich kolegové. Vnímali to jako velkou pomoc, pokud měli ve svém okolí kolegu s podobnými zkušenostmi, se kterým mohli ty své sdílet. Ve školách bylo navíc velkým přínosem, pokud učitelé se třídou, kde se objevilo problémové chování, pracovali jednotně. Vláďa zdůrazňoval potřebu podpory od nadřízeného a pro Marii bylo zásadní mít možnost bavit se na poradách otevřeně a nemít strach svěřit se kolegům, když něco nezvládá. U některých profesí, například u psychiatrů nebo psychologů, se osvědčila možnost předat klienta, kterého nezvládali, zkušenějším kolegům. Někteří oslovení odborníci také podporovali supervize na školách.
Kromě sdílení s kolegy měli odborníci různé způsoby, jak se s náročností své práce vyrovnávat. Obě skupiny (učitelé i další odborníci z pomáhajících profesí) vyzdvihovaly důležitost vzdělávání (viz dále) a psychohygienu v podobě sportu a jiných koníčků (pletení, háčkování, procházky). Učitelé oceňovali přítomnost asistenta pedagoga nebo možnost konzultace s psychologem. Při samotné práci se jim osvědčil klidný přístup, trpělivost a vysvětlování (více v tématu Doporučení k práci s agresí a prevenci). Někteří učitelé kladli důraz na navázání vztahu s žákem s problematickým chováním. Z Vláďovy zkušenosti však příliš úzký vztah, například vzájemné tykání, může krizové situace komplikovat.
Navázání vztahu jako prostředek zvládání náročnosti práce s klienty jmenovali i odborníci z řad pomáhajících profesí. Ti také využívali možnost kombinovaných úvazků nebo snížení úvazku, aby předešli zahlcení prací s náročnými cílovými skupinami. Arnošt kladl důraz na dobrou stravu, dostatek spánku a pravidelné dovolené. Marek říkal, že důležité je nebýt sám.
Téma zvládání profesních nároků úzce souviselo s tím, jak si konkrétní odborník připadal připravený na práci s dětmi či adolescenty s projevy agresivního chování. Téměř všichni odborníci podtrhovali důležitost vzdělávání a vyhledávání informací. Také hovořili o tom, že pro profesní růst je důležité nezapomenout na osobnostní rozvoj a pozitivní nastavení každého, kdo s dětmi pracuje.
U oslovených učitelů a dalších odborných pracovníků jsme zjišťovali, zda je jejich vzdělání připravilo na práci s agresivitou u dětí a mladých lidí. Někteří z dotázaných hovořili o tom, že je studium na vysoké škole nepřichystalo dostatečně. Týkalo se to zejména těch, kteří školu absolvovali v dřívějších dobách. Například Radana si po absolvování pedagogické fakulty připadala, jako by byla hozená do vody. Oceňovala vysokou úroveň přípravy na odborné předměty, avšak chyběly jí praktické znalosti, které by využila při práci se třídou nebo v krizových situacích.
Také jiní pedagogové by při studiu učitelství uvítali více předmětů zaměřených na psychologii a práci s třídním kolektivem. Mnozí ocenili skvělé odborníky, se kterými se při studiu setkali. Shodovali se v tom, že právě osobnosti z praxe a konkrétní reálné příklady jsou to, co studenti učitelství, psychologie i jiných oborů potřebují.
Všichni námi oslovení odborníci byli zajedno v tom, že ať už se jedná o učitele, psychologa, poradce nebo jiného pracovníka v přímé péči o děti, je stěžejní se nadále vzdělávat v průběhu celého života. U pedagogů tomu napomáhá legislativní ukotvení povinnosti dalšího vzdělávání obdobná povinnost bývá i v jiných profesích.
Podle Radany je nabídka celoživotního vzdělávání pro pedagogy dobrá a umožňuje si vybrat kvalitní a užitečný kurz. Kromě kurzů, z nichž některé mohou trvat i více let, jsou k dispozici i semináře nebo webináře. Důležité však je, aby byl ředitel školy nebo organizace vzdělávání nakloněn, a aby nešlo pouze o formalitu. Jakub z pozice kurátora OSPOD také upozornil na velkou moc sociálního pracovníka při rozhodování o osudu dětí a dospívajících, je tedy podle něj třeba dbát na vysokou odbornou úroveň vzdělávání.
Psychologové také vyzdvihovali důležitost následného vzdělávání, největší přínos spatřovali v psychoterapeutickém nebo sebezkušenostním výcviku, který jim umožnil lépe porozumět emocím a trénovat komunikaci v rámci modelových situací.
Odborníci hovořili o tom, jak náročné byly situace, se kterými se při své praxi potýkali. Pro doplnění informací důležitých bylo pro jejich práci proto aktivně vyhledávali možnosti kurzů a seminářů, ale také doplňovali informace samostudiem literatury. Jirka sledoval nové trendy a ocenil by ucelený sborník metod práce s agresivitou. Jiní hovořili o tom, že velmi důležitým zdrojem informací byli jejich kolegové, ať už na pracovišti nebo na odborných kurzech a seminářích.
Řešení náročných situací spojených s agresivitou přispívalo odborníkům k jejich větším zkušenostem a jistotě při práci. Vláďovi pomohly i zážitky s vlastními dětmi. Odborníci pomáhajících profesí mnohdy těžili ze svých předchozích pracovních zkušeností, například Jarda získal potřebný rozhled díky tomu, že pracoval s různými cílovými skupinami. Pedagogům se také osvědčilo vyhledat radu odborníka, například psychologa.
Nezanedbatelnou roli při připravenosti na práci s agresí podle odborníků hraje také osobnost každého z nich, ochota se vzdělávat a vlastní nadšení. Každý, kdo pracuje s dětmi, by měl být připravený na sobě pracovat.