Od jara 2022 se školy a pedagogové potýkali s novou výzvou. Příchod velkého počtu dětí z Ukrajiny do českých škol znamenal jak zvýšené nároky na pedagogické pracovníky, tak i zcela nové situace pro kolektivy žáků ve školách. Odlišnost jazyka a kultury, a také větší emoční zátěž pro děti i učitele mohly ovlivnit klima v třídních a školních kolektivech.
Pedagogů na základních školách jsme se ptali na to, jak příchod ukrajinských žáků ovlivnil klima ve třídách a celkovou atmosféru ve škole. Zajímalo nás také to, jak situaci zvládaly děti a samotní pedagogové. V neposlední řadě zaznívaly vzkazy pedagogů dalším kolegům, kteří jsou v podobné situaci.
OBSAH STRÁNKY
Někteří pedagogové mluvili o zkušenostech s ukrajinskými dětmi, které byly zakřiknuté, příliš nekomunikovaly nebo nespolupracovaly. Část oslovených učitelů se setkala s tím, že někteří čeští žáci své nové ukrajinské spolužáky příliš dobře nepřijali, nebo vůči nim měli narážky.
Pedagogové usilovali o to, aby se příchozí děti cítily dobře. Aby se co nejdříve naučily česky, učitelé se je snažili co nejvíce dostávat do kontaktu s českými spolužáky. Na druhou stranu ale často vnímali, že kontakt s ostatními Ukrajinci mohl těmto dětem sloužit jako vzájemná psychická podpora.
Část pedagogů využívala různé aktivity zaměřené na stmelování kolektivu, vzájemnou komunikaci a interakci, aby se třídy co nejrychleji „sžily“. Oslovení učitelé zmiňovali, že záleželo na povaze ukrajinských dětí.
Někdy bylo obtížné s dětmi navázat kontakt. Část pedagogů měla zkušenost s dětmi uzavřenými, nekomunikativními a nemotivovanými. Někteří učitelé dle svých zkušeností hodnotili, že děti na prvním stupni byly spontánnější, a situace na ně tolik nedopadala. Naproti tomu starší děti na druhém stupni, zvláště v období puberty, mohly situaci více prožívat a silněji vnímat, a tím pádem být uzavřenější, nemít chuť se otevírat nebo bavit o věcech, které je trápily.
Příchod dětí z Ukrajiny zvyšoval nároky na přípravu pedagogů. Ti, se kterými jsme mluvili, potvrzovali nutnost dělat si dvojité přípravy do hodin, popisovali počáteční obtíže při překonávání jazykové bariéry, nebo oceňovali přítomnost asistentů pedagoga. Části učitelů vadilo, že nejistota budoucího vývoje situace přinášela nejasnosti v hodnocení ukrajinských žáků a v celkovém přístupu k nim. Z rozhovorů s pedagogy ale celkově vyplývalo, že náročnou situaci zvládali.
Oslovení pedagogové vzkazovali svým kolegům učitelům, kteří se dostanou do podobné situace, aby byli tolerantní, vstřícní a trpěliví, protože nemohou vědět, co si v sobě příchozí děti nesou. Dále doporučovali být autentičtí, přirozeně se zajímat o potřeby všech dětí, vést je ke vzájemné podpoře a pomoci, v učivu postupovat pomalu od jednoduššího učiva k těžšímu.
Část vyučujících se setkala s obavami některých rodičů českých dětí z toho, že by příchod žáků z Ukrajiny mohl zhoršit kvalitu výuky. Oslovení pedagogové rodičům vzkazovali, že není důvod k obavám, že učitelé mají zkušenosti s výukou žáků s různými bariérami, a že tato situace může být naopak přínosná i pro české děti.