Alena oceňovala přítomnost asistentů pedagoga ve třídách.
U nás většina tříd má asistenta z nějakého důvodu, že jsou tam děti s odborným opatřením a ten asistent vlastně není, není samozřejmě cílený na jednoho člověk-, na jedno dítě, takže asistenti vlastně výrazně pomáhají tady s tímhle, nebo s touhle situací, by se dalo říct, využívají hodně takových těch programů ta včelka, včolka, nevím teďka, jak se to řekne ukrajinsky. A je to takový, že člověk jede v něčem paralelní, paralelní výuku, jo, že vlastně něco se dá dělat společně, něco se musí jako vybrat jenom třeba nějaký základ pro ty děti, ale na tom prvním stupni, si myslím, že to je ještě zvládnutelný. Na tom druhým, tam jako je to hodně, hodně o té toleranci toho učitele a opravdu vybrat naprostý základ, aby to dítě zažilo nějakej, aspoň nějakej úspěch a hodně to diskutujou s asistenty, kteří jsou vlastně v těch třídách i o přestávce a víc nacítí možná tu atmosféru, než to dí-, než ten učitel, kterej tam na druhým stupni přijde jenom do hodiny a pryč. Jo, takže vlastně ta role toho asistenta je obrovská jako po téhle stránce.
Lucka se občas setkávala s narážkami vůči ukrajinským žákům, celkově ale podle ní klima třídy spíš obohatili.
TřídaAleny se zapojila do projektu pro česko-ukrajinské třídy, s posílením vztahů pomohla také psycholožka.
Podle Lucky žádné z dětí nepotřebovalo emoční podporu ve spojení s tématem války. Někteří žáci ale byli málo komunikativní a motivovaní.
Kiki vnímala, že jí s příchodem ukrajinských žáků přibylo práce. Důležitý byl i jejich samotný přístup ke vzdělávání.
Leona ve vzkazu kolegům děkovala za jejich nasazení, dále jim doporučovala nebát se říct si o pomoc, respektovat psychickou únavu zejména starších dětí a zaměřit se na spolupráci.