Zpět na Děti z Ukrajiny v české škole očima pedagogů

Alena by kolegům učitelům vzkázala, aby byli tolerantní.

Textová verze


Aby byli opravdu hodně tolerantní, protože my opravdu nevíme, co se uvnitř děje, co, co prožívá ta rodina a oni vlastně přišli asi o všechno a my si to neumíme představit, vůbec si to neumíme představit. A já jsem zažila jenom to, že jsem si musela neplánovaně uzavřít nějaký část života ve městě a přestěhovat se úplně do jinýho města, takže malinko můžu tušit, ač jsem nechtěla teda, takže malinko můžu tušit, co to znamená překopat celej život a změnit od základů všechno. Ale to jsem zůstala v republice, dělala jsem práci, kterou, které rozumím, dejme tomu, a vlastně měla jsem kde bydlet. Takže a přesto to bylo velmi náročná změna. Takže chápu, že ty děti mají vztek na všechno, že to není vůbec vztek vůči učiteli, i když si to možná mnozí můžou myslet, že to není vztek na to, nebo že to není lenost, ale že je to spíš vztek na to, že nechtěli být v České republice a musejí být, že jim rodiče nemůžou koupit ani nic základního, protože na to prostě nemají peníze a ostatní děti ty základní věci třeba mají a ten vztek ten vnitřní se může právě projevit tou leností, nezájmem, uzavřeností a nedá se to hodnotit tak, že je to nezájem o školu, ale je to prostě nějakej životní stav danej tady toto. A z tohohle pohledu by se na to mělo nahlížet a nechat je, nechat je tomu a pomoct jim, ale nekomentovat, neodsuzovat ten přístup k tomu učení, což bohužel samozřejmě někteří, jako to tak je. To je jasný, že nejsme všichni naladění nějak, ale Gaussova křivka, že jo, i v názorech samozřejmě, funguje všude no.

Další zkušenosti:

Leona vnímala rozdíl v adaptaci dětí na prvním a druhém stupni.

Eva kladně hodnotila příchod skupiny chlapců z Ukrajiny do třídy.

Lucka se občas setkávala s narážkami vůči ukrajinským žákům, celkově ale podle ní klima třídy spíš obohatili.

TřídaAleny se zapojila do projektu pro česko-ukrajinské třídy, s posílením vztahů pomohla také psycholožka.

Eva popisovala zkušenost s ukrajinským chlapcem, který téměř nekomunikoval.

Podle Lucky žádné z dětí nepotřebovalo emoční podporu ve spojení s tématem války. Někteří žáci ale byli málo komunikativní a motivovaní.

Leona hovořila o rozdílech v emoční podpoře na prvním a druhém stupni.

Kiki vnímala, že jí s příchodem ukrajinských žáků přibylo práce. Důležitý byl i jejich samotný přístup ke vzdělávání.

Alena oceňovala přítomnost asistentů pedagoga ve třídách.

Podle Evy byla pro učitele nejnáročnější příprava do naukových předmětů.

PodleLucky někteří pedagogové vnímali nastalou situaci negativně kvůli množství práce navíc.

Do třídy Martiny přišly dvě ukrajinské dívky, mezi kterými byly velké rozdíly.

Spíš než hrozbu pro svou školu Pavel spatřoval v nastalé situaci příležitost.

Alena by kolegům učitelům vzkázala, aby byli tolerantní.

Leona ve vzkazu kolegům děkovala za jejich nasazení, dále jim doporučovala nebát se říct si o pomoc, respektovat psychickou únavu zejména starších dětí a zaměřit se na spolupráci.

Martina učitelům vzkazovala, aby se nebáli využívat pomoci českých dětí.

Podle Lucky bývají ve třídách děti s různými speciálními potřebami, které mnohdy potřebují větší podporu, něž žáci s odlišným mateřským jazykem. Není proto třeba se obávat.

Kiki vzkázala, že přítomnost dětí z Ukrajiny výuku nesníží, naopak se díky ní mohou české děti něco nového naučit.