Spíš než hrozbu pro svou školu Pavel spatřoval v nastalé situaci příležitost.
Spatřujete tu situaci, která teď nastala, spíš pro vaši školu jako hrozbu, nebo jako výzvu?
Jako příležitost. A určitě výzvu, hrozbu ne. Hrozbu v tom nevidím, ani na jedno procento se mi tam neukazuje nic, co by nás mělo ohrožovat. Tak logicky, pokud by tady těch dětí bylo více, tak ony samozřejmě to budou různé osobnosti a můžou se objevovat třeba problémy, které teďka nemáme, jo? Tak by se mohl třeba v průběhu času trošku myšlenkově, co se týče té hrozby, vyjádřit jinak, ale teď žádnou hrozbu v tom nespatřuji a asi náročnější práce by byla, kdyby třeba přišel někdo, kdo by potřeboval asistenta a ta péče pedagogická by byla vázaná třeba ještě na další osobu, to bychom museli řešit, samozřejmě ta administrace a ty úkony, které jsou třeba potřebné v tom správním řízení vyřešit při přijímání těch žáků, to nám zabírá určitý čas, ale jak říkám, to je to nejmenší, jak my vlastně můžem pomoct, jo? Takže vůbec žádnou hrozbu v tom nevidím. Ba naopak myslím si, že pro nás je dobré vidět, jak lidi, kteří sem přichází, mají třeba trošku jinou mentalitu, aji přesto, že jsou nám velice podobní, tak nás můžou obohatit právě tím svým jiným kulturně-historickým původem a prostředím, ze kterého přišli.
Lucka se občas setkávala s narážkami vůči ukrajinským žákům, celkově ale podle ní klima třídy spíš obohatili.
TřídaAleny se zapojila do projektu pro česko-ukrajinské třídy, s posílením vztahů pomohla také psycholožka.
Podle Lucky žádné z dětí nepotřebovalo emoční podporu ve spojení s tématem války. Někteří žáci ale byli málo komunikativní a motivovaní.
Kiki vnímala, že jí s příchodem ukrajinských žáků přibylo práce. Důležitý byl i jejich samotný přístup ke vzdělávání.
Leona ve vzkazu kolegům děkovala za jejich nasazení, dále jim doporučovala nebát se říct si o pomoc, respektovat psychickou únavu zejména starších dětí a zaměřit se na spolupráci.