Kiki vnímala, že jí s příchodem ukrajinských žáků přibylo práce. Důležitý byl i jejich samotný přístup ke vzdělávání.
Kiki
Textová verze
Pro mě je to víc práce. Samozřejmě je to mnohem náročnější, než kdyby tam, kdybych ty děti tam neměla. A musí mi pomáhat, hodně, děti v tý třídě, hlavně ty rusky mluvící. A mám, já mám teda štěstí, že mám ve třídě asistentku pedagoga, takže ta hodně mi taky pomáhá, a i vlastní si třeba brala holčičky, že je učila tu češtinu, aby porozuměly lépe. I na naší škole pořádáme pro tyhle děti kurzy češtiny, mají třeba 3 hodiny týdně češtiny pro Ukrajince. No a samozřejmě, jako je to, je to hodně náročný, no protože já tam mám i další děti, který mají třeba PO3 (podpůrné opatření), PO2, různý podpory. Takže samozřejmě tý práce je mnohem víc.
A když byste vzala, ptal jsem se vlastně na klima ve vaší třídě, tak když to vezmu na celou školu?
Na celou školu. Tak záleží, jaký mají přístup ty děti, který k nám přijdou. Protože pokud jsou to děti, který se chtějí začlenit, který mají zájem a učí se tu češtinu, tak většinou neshledávám žádný problémy. Ale pokud ty děti musíme vysloveně nutit do toho, aby se zapojovaly do výuky a aby se česky učily, tak už prostě to jako ten přístup je jednak z naší strany těžší, jako nejsme tak přístupní k tomu, jako u těch dětí, který prostě jsou jako naladěnější k tomu se zařadit. Mně to, prostě záleží na konkrétním dítěti, i na tý povaze. Ale já bych řekla, z osmdesáti procent je to jako v pohodě, všichni to vnímáme jako pozitivněji, ale prostě jsou tam samozřejmě děti, s kterýma je to velice těžký. No jo, oni už prostě třeba vědí, že tady nezůstanou, že se vrátí zpátky, takže už přistupují i k tomu, k tý výuce, i tý češtině prostě jako spíš negativně nebo pasivně.
Další zkušenosti:
Leona vnímala rozdíl v adaptaci dětí na prvním a druhém stupni.
Eva kladně hodnotila příchod skupiny chlapců z Ukrajiny do třídy.
Lucka se občas setkávala s narážkami vůči ukrajinským žákům, celkově ale podle ní klima třídy spíš obohatili.
TřídaAleny se zapojila do projektu pro česko-ukrajinské třídy, s posílením vztahů pomohla také psycholožka.
Eva popisovala zkušenost s ukrajinským chlapcem, který téměř nekomunikoval.
Podle Lucky žádné z dětí nepotřebovalo emoční podporu ve spojení s tématem války. Někteří žáci ale byli málo komunikativní a motivovaní.
Leona hovořila o rozdílech v emoční podpoře na prvním a druhém stupni.
Kiki vnímala, že jí s příchodem ukrajinských žáků přibylo práce. Důležitý byl i jejich samotný přístup ke vzdělávání.
Alena oceňovala přítomnost asistentů pedagoga ve třídách.
Podle Evy byla pro učitele nejnáročnější příprava do naukových předmětů.
PodleLucky někteří pedagogové vnímali nastalou situaci negativně kvůli množství práce navíc.
Do třídy Martiny přišly dvě ukrajinské dívky, mezi kterými byly velké rozdíly.
Spíš než hrozbu pro svou školu Pavel spatřoval v nastalé situaci příležitost.
Alena by kolegům učitelům vzkázala, aby byli tolerantní.
Leona ve vzkazu kolegům děkovala za jejich nasazení, dále jim doporučovala nebát se říct si o pomoc, respektovat psychickou únavu zejména starších dětí a zaměřit se na spolupráci.
Martina učitelům vzkazovala, aby se nebáli využívat pomoci českých dětí.
Podle Lucky bývají ve třídách děti s různými speciálními potřebami, které mnohdy potřebují větší podporu, něž žáci s odlišným mateřským jazykem. Není proto třeba se obávat.
Kiki vzkázala, že přítomnost dětí z Ukrajiny výuku nesníží, naopak se díky ní mohou české děti něco nového naučit.
