Podle Evy byla pro učitele nejnáročnější příprava do naukových předmětů.
Textová verze
Takže děti mají, z Ukrajiny mají výuku češtiny jednou za týden, to má jedna paní učitelka, ale to mají jenom druhostupňaři a to teda samozřejmě pomáhá, pomáhá s tou naší mateřštinou, čili s tím porozuměním v češtině, ale co se týká učitelů třeba naukových předmětů, no náročné to je hodně. Oni ale, pro ně, prostě musí mít pro ně jiné úkoly, nebo musí mít pro ně ty úkoly upravené. Někteří, třeba někteří ti sedmáci, jim nevadí mluvit nahlas, i když je to polo ukrajinsky, jo, některým to nevadí, některým to vadí, takže už zase ti učitelé si to musí tak nějak vymyslet, jak to bude, nebude. Zjednodušují jim písemky, dávají jim třeba nějakou kroužkovačku, nebo si je vytáhnou třeba k sobě a ukazují jim, co teda je dobře, co je špatně, a snaží se to z nich vytáhnout to porozumění třeba úplně jako soukromě mezi čtyřma očima, ale vyloženě jsou tam všude dvoje přípravy. Nejhorší je asi ta matematika, protože tam snad ty děti jako jsou pozadu, jo, podle teda našich, podle našich dětí. No a čeština ta je úplně specifická, protože literaturu a sloh dělají úplně krásně s náma a opravdu to jde. Viděla jsem paní učitelku, ale ona je docela odbornice, protože učila češtinu pro cizince i v dospělém kolektivu a mluvnice, musí dělat mluvnici zvlášť. Takže ona má dvoje přípravy na jednu hodinu, jednu, jednu přípravu má pro naše děti, druhou přípravu má pro děti ukrajinské a ty ukrajinské děti dělají pracovní listy úplně jednoduché, ale zase na druhé straně, když to není čistá gramatika, já nevím, třeba byla jsem v jedné hodině, kde se probírala podstatná jména a ty děti se třeba učí podstatná jména konkrétní a abstraktní. A to třeba ti Ukrajinci úplně bez problému zvládali, protože zase u nich v Ukrajině, v ukrajinštině něco podobného je taky, jo, takže ona se zase snažila ta paní učitelka, aby, aby něco s náma dělali, jo, aby teda to nebylo úplně, úplně odtržené od naší češtiny. Jako je to, rozhodně je to složité, v každém případě je to složité
Další zkušenosti:
Leona vnímala rozdíl v adaptaci dětí na prvním a druhém stupni.
Eva kladně hodnotila příchod skupiny chlapců z Ukrajiny do třídy.
Lucka se občas setkávala s narážkami vůči ukrajinským žákům, celkově ale podle ní klima třídy spíš obohatili.
TřídaAleny se zapojila do projektu pro česko-ukrajinské třídy, s posílením vztahů pomohla také psycholožka.
Eva popisovala zkušenost s ukrajinským chlapcem, který téměř nekomunikoval.
Podle Lucky žádné z dětí nepotřebovalo emoční podporu ve spojení s tématem války. Někteří žáci ale byli málo komunikativní a motivovaní.
Leona hovořila o rozdílech v emoční podpoře na prvním a druhém stupni.
Kiki vnímala, že jí s příchodem ukrajinských žáků přibylo práce. Důležitý byl i jejich samotný přístup ke vzdělávání.
Alena oceňovala přítomnost asistentů pedagoga ve třídách.
Podle Evy byla pro učitele nejnáročnější příprava do naukových předmětů.
PodleLucky někteří pedagogové vnímali nastalou situaci negativně kvůli množství práce navíc.
Do třídy Martiny přišly dvě ukrajinské dívky, mezi kterými byly velké rozdíly.
Spíš než hrozbu pro svou školu Pavel spatřoval v nastalé situaci příležitost.
Alena by kolegům učitelům vzkázala, aby byli tolerantní.
Leona ve vzkazu kolegům děkovala za jejich nasazení, dále jim doporučovala nebát se říct si o pomoc, respektovat psychickou únavu zejména starších dětí a zaměřit se na spolupráci.
Martina učitelům vzkazovala, aby se nebáli využívat pomoci českých dětí.
Podle Lucky bývají ve třídách děti s různými speciálními potřebami, které mnohdy potřebují větší podporu, něž žáci s odlišným mateřským jazykem. Není proto třeba se obávat.
Kiki vzkázala, že přítomnost dětí z Ukrajiny výuku nesníží, naopak se díky ní mohou české děti něco nového naučit.
