Podle Lucky někteří pedagogové vnímali nastalou situaci negativně kvůli množství práce navíc.
Na koho, jak už jsem mluvila, nebo jsem říkala, tak víc to dodopadlo na ty učitele v tom negativním slova smyslu, že oni to opravdu vnímali tak, že to je práce navíc. A museli, žejo, aspoň ze začátku, znovu vytahovat nějakou azbuku nebo cyrilici, prostě v podstatě připravovali pro ty žáky speciální materiály. Oni to opravdu nevnímali vlastně moc, moc pozitivně, jako z mého pohledu. Samozřejmě, bylo jim těch dětí líto, snažili se, ale pořád tam bylo takový to, že cítili, podle toho, co říkali, malou podporu ze strany jako školy, a vnímali to tak, že je toho na ně navaleno strašně, strašně moc, a nikdo je za to vlastně neocení. Jo, že dělají vlastně jakoby spoustu další práce, za kterou teda vlastně jako nic, nic nedostanou. Samozřejmě ty odměny, to je vždycky jako škola od školy, ale obecně od od státu, od ministerstva a podobně, že vlastně se to tak bere jako automaticky: „Tady máte strašně moc, jako že teda možná jako materiálů na různých stránkách a podobně, ale už se v tom vlastně jako nějak zorientujte sami a vlastně dělejte to, protože musíte“.
Lucka se občas setkávala s narážkami vůči ukrajinským žákům, celkově ale podle ní klima třídy spíš obohatili.
TřídaAleny se zapojila do projektu pro česko-ukrajinské třídy, s posílením vztahů pomohla také psycholožka.
Podle Lucky žádné z dětí nepotřebovalo emoční podporu ve spojení s tématem války. Někteří žáci ale byli málo komunikativní a motivovaní.
Kiki vnímala, že jí s příchodem ukrajinských žáků přibylo práce. Důležitý byl i jejich samotný přístup ke vzdělávání.
Leona ve vzkazu kolegům děkovala za jejich nasazení, dále jim doporučovala nebát se říct si o pomoc, respektovat psychickou únavu zejména starších dětí a zaměřit se na spolupráci.