Zpět na Děti z Ukrajiny v české škole očima pedagogů

Podle Lucky bývají ve třídách děti s různými speciálními potřebami, které mnohdy potřebují větší podporu, něž žáci s odlišným mateřským jazykem. Není proto třeba se obávat.

Textová verze


Těm rodičům bych vzkázala, ať se toho určitě nebojí, protože to není nic horšího nebo závažnějšího než to, že v českých školách jsou vlastně děti se speciálními vzdělávacími potřebami, které se tam normálně vzdělávají. Jsou to děti s různými specifickými poruchami učení a ti rodiče ani kolikrát neví, že v té třídě takové děti jsou. A takové děti potřebují mnohdy stejnou nebo ještě větší podporu než ty děti s odlišným mateřským jazykem. Takže ten učitel je profesionál a on ví, jak si s tím má, má poradit. A pokud tam vlastně budou všichni jeden tým, rodiče, učitelé a v podstatě i ti žáci, tak si myslím, že se to dá krásně zvládnout a že tak, jak to vidím já, tak je to mnohdy hodně jako obohacující, že vlastně dozvídáme něco o nějaké jiné kultuře. Pro mě osobně je to obohacující se s těmi dětmi o tom bavit. Myslím si, že i pro ně a i pro ty naše žáky, že oni se jako ptají, zajímají se, hlavně teď v době Vánoc, takže určitě ať se toho nebojí. Té odlišnosti je a bude nejen ve školách prostě hodně. A my se s tím musíme naučit žít a fungovat. A myslím si, že to tak je správně.

Další zkušenosti:

Leona vnímala rozdíl v adaptaci dětí na prvním a druhém stupni.

Eva kladně hodnotila příchod skupiny chlapců z Ukrajiny do třídy.

Lucka se občas setkávala s narážkami vůči ukrajinským žákům, celkově ale podle ní klima třídy spíš obohatili.

TřídaAleny se zapojila do projektu pro česko-ukrajinské třídy, s posílením vztahů pomohla také psycholožka.

Eva popisovala zkušenost s ukrajinským chlapcem, který téměř nekomunikoval.

Podle Lucky žádné z dětí nepotřebovalo emoční podporu ve spojení s tématem války. Někteří žáci ale byli málo komunikativní a motivovaní.

Leona hovořila o rozdílech v emoční podpoře na prvním a druhém stupni.

Kiki vnímala, že jí s příchodem ukrajinských žáků přibylo práce. Důležitý byl i jejich samotný přístup ke vzdělávání.

Alena oceňovala přítomnost asistentů pedagoga ve třídách.

Podle Evy byla pro učitele nejnáročnější příprava do naukových předmětů.

PodleLucky někteří pedagogové vnímali nastalou situaci negativně kvůli množství práce navíc.

Do třídy Martiny přišly dvě ukrajinské dívky, mezi kterými byly velké rozdíly.

Spíš než hrozbu pro svou školu Pavel spatřoval v nastalé situaci příležitost.

Alena by kolegům učitelům vzkázala, aby byli tolerantní.

Leona ve vzkazu kolegům děkovala za jejich nasazení, dále jim doporučovala nebát se říct si o pomoc, respektovat psychickou únavu zejména starších dětí a zaměřit se na spolupráci.

Martina učitelům vzkazovala, aby se nebáli využívat pomoci českých dětí.

Podle Lucky bývají ve třídách děti s různými speciálními potřebami, které mnohdy potřebují větší podporu, něž žáci s odlišným mateřským jazykem. Není proto třeba se obávat.

Kiki vzkázala, že přítomnost dětí z Ukrajiny výuku nesníží, naopak se díky ní mohou české děti něco nového naučit.