Leona ve vzkazu kolegům děkovala za jejich nasazení, dále jim doporučovala nebát se říct si o pomoc, respektovat psychickou únavu zejména starších dětí a zaměřit se na spolupráci.
Pokud je to zase na prvním stupni nebo na druhém stupni. Na tom prvním stupni se vždycky vyplatí, nebo i mezi těmi učiteli, nebát se říct o pomoc. Prostě to je tak náročná situace. Pro někoho to může být přirozené, protože má třídu, která, jak říkáte vy, tam je důležité, aby to bylo to bezpečné prostředí, která to zvládne sama, a to dítě vstřebá, a postupně, protože ty děti jsou otevřené hlavy, oni opravdu s tím problém nemají, tak ta třída si jakoby pomůže sama. A pokud to nefunguje třeba, nebo mají s tím obavy nebo potřebovali by poradit, jestli to dělají správně, já bych, třeba i naši kolegové učitelé se ptali, tak chtěli zjistit, jak to funguje na jiných školách, takže se ptát, jak to funguje na jiných školách. Podobně zaměřené školy s počtem žáků. A vedení anebo školní poradenské pracoviště by, má, hraje taky velkou roli. Jednoznačně psycholog. Jo, máme tady žáky, kteří jsou opravdu třeba na tom druhém stupni, že chlapci, většinou to je ten devátý, osmý ročník, jsou tišší, uzavření a navíc je to pro ně i velmi náročné, když poslouchají od rána do odpoledne, prostě výuku v cizím jazyce pro ně. Takže jako fakt brát v potaz to, že mohou, byť to polehávání po lavici, ta psychická únava, když si vyzkoušíme my poslouchat v cizím jazyce prostě nějaký v angličtině nebo někde, tak opravdu ta únava je veliká. Takže mluvit, mluvit, mluvit, komunikace. Já jsem ještě jako školní metodik prevence a zástupce ředitele, spíš tady nemusím řešit ty problémy, které vím, že řeší třeba ostatní školy, kde je, jsou větší města, větší počet žáků, kde se nedaří je začlenit a vytváří se skupinky, někdy gangy, které prostě, už cítíte, že může být někde nějaký problém. Potkávají se na chodbě, jsou uzavření, už je to takový to ramínko na ramínko, troška agresivity a podobně. Tak možná jenom sledovat i tyhlety projevy začáteční, a zaměřit se na spolupráci. No a popřát, ať to všem dobře dopadne, ať se mohou vrátit domů. Za mě jednoznačně. A poděkování učitelům za jejich prostě empatii, pochopení a to obrovské pracovní nasazení.
Lucka se občas setkávala s narážkami vůči ukrajinským žákům, celkově ale podle ní klima třídy spíš obohatili.
TřídaAleny se zapojila do projektu pro česko-ukrajinské třídy, s posílením vztahů pomohla také psycholožka.
Podle Lucky žádné z dětí nepotřebovalo emoční podporu ve spojení s tématem války. Někteří žáci ale byli málo komunikativní a motivovaní.
Kiki vnímala, že jí s příchodem ukrajinských žáků přibylo práce. Důležitý byl i jejich samotný přístup ke vzdělávání.
Leona ve vzkazu kolegům děkovala za jejich nasazení, dále jim doporučovala nebát se říct si o pomoc, respektovat psychickou únavu zejména starších dětí a zaměřit se na spolupráci.