Zdeněk vysvětloval, že rozlišujeme čtyři základní typy autoagrese.

Zdeněk

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Tazatel: A jaké ty agresivní projevy jsou? S čím se nejčastěji setkáváte u takhle malých dětí? 

Zdeněk: Zase je to hodně rozdílné. U těch malých dětí, tak ty čtyři, pět, šest let, jsou to většinou agresivní projevy vůči buďto rodičům, velice často to bývají projevy vůči sourozencům, a pokud to dítě je v nějakém školském zařízení, tak samozřejmě jsou to agresivní projevy vůči učitelkám nebo dětem. Na tom prvním stupni základní školy v naprosté většině případů to bývají agresivní výpady vůči spolužákům a na tom druhém stupni základní školy se k tomu přidává ještě autoagrese. To znamená, že ta agresivita nebo ta agrese je puštěna dovnitř toho jedince.

Tazatel: To znamená, že to je nějaké sebepoškozování?

Zdeněk: Je to často sebepoškozování, ano. A tady v těch případech v naprosté většině se jedná o impulsivní autoagresi. My rozlišujeme čtyři základní typy autoagresí, ať už je to stereotypní autoagrese, automutilace, kompulsivní autoagrese, ale u tady těch dětí se jedná většinou o impulsivní autoagresi. To znamená, že pod tou autoagresí je vysoké vnitřní napětí. A patologické na té impulsivní autoagresi je to, že to dítě začne bolest vnímat jako uvolňující pocit. A je to skutečně hodně u dětí, které jsou v těch rodinných v těch rodinách psychicky týrány, jsou to děti, do kterých rodiče projektují svoje vlastní nesplněná přání, jsou to hodně přetížené děti třeba, ale jsou to třeba i děti, které trpí nějakou šikanou ve škole, jsou to děti, které třeba žijí ve střídavé péči. Mimochodem děti ve střídavé péči hodně často právě tu impulsivní autoagresi.