Zdeněk

Zdeněk

Zdeněk pracuje v pedagogicko-psychologické poradně jako speciální pedagog a metodik prevence. Specializuje se na práci s dětmi a adolescenty s poruchami chování, a jejich rodinami. Jeho hlavní klientelou bývají děti, které jednají agresivně vůči druhým nebo sobě, děti z nevhodného rodinného prostředí a šikanované děti. Dříve Zdeněk řešil případy agresivity spíše u adolescentů, dnes se setkává i s agresí u předškolních dětí. Zdeněk spolupracuje se školními metodiky prevence a podílí se na vzdělávání pedagogických, poradenských a dalších pracovníků s dětmi a mládeží. Přednáší na vzdělávacích kurzech zaměřených na agresivitu, šikanu a problémové chování dětí a adolescentů. O těchto tématech také píše knihy a články v časopisech.

Zdeněk zastává tvrzení, že základem je rodina. Pokud se u dítěte vyskytuje agrese, ve většině případů to souvisí s rodinným prostředím, a je potřeba přemýšlet, co je spouštěčem agrese. Úlohou rodičů a učitelů by podle Zdeňka mělo být vyzvedávat a posilovat kladné stránky dítěte. Šikanu Zdeněk vnímá jako narušení vztahů ve skupině. Raná stádia šikany ve třídě se podle něj dají zvládnout vyřešit pomocí sociometrie a programu zaměřeného na vztahy a klima.

Náročnou práci Zdeňkovi pomáhá vyvažovat ochotnické divadlo, zahrada, četba a podporující rodina.


Audio a video

Zdeněk vysvětloval, že rozlišujeme čtyři základní typy autoagrese.
Zdeněk vzpomínal na případ chlapce z druhé třídy, který srazil učitelku ze schodů.
Zdeněk při řešení šikany pracuje se všemi zúčastněnými osobami.
Podle Zdeňka není nic horšího než neřešený problém.
Zdeněk rozlišoval tři typy učitelů podle toho, jak rizikové chování zvládají.
U učitelů je podle Zdeňka nezbytné nadšení a osobnostní předpoklady.