Terka spatřovala limity v obtížné komunikaci a nedostatečném legislativním ukotvení.
Textová verze
Terka: Dává to jakoby velký smysl, ale kolikrát je to těžké, když spojíte sociální, zdravotní, je to těžké, každý mluví jiným jazykem, každý to má jinak, systémově, každý potřebuje něco jiného, každý má jiný systém práce a takové dohadování se, kdo má teda to poslední slovo a kdo má jako pravdu nebo nepravdu, tak to je někdy jakoby těžké spolupracovat v tom týmu, ale vlastně na druhou stranu to má potom tu výhodu, že vlastně máte vlastně všechno, co potřebujete na jednom místě a můžete dle prostě potřeb toho dítěte to tam hned sázet, jak vlastně potřebujete, no ale někdy prostě v té komunikaci je to těžké.
Tazatel: A naplnila podpora toho multidisciplinárního týmu vaše očekávání, měla jste nějaká očekávání vlastně, když jste začala pracovat?
Terka: Neměla očekávání, tak to je těžké. Jo, jako asi jo, nebo takhle, pořád prostě to nefunguje tak, jak by mělo, ale to je prostě systémová věc s tím, jako že tady ještě neumíme pracovat, není to legislativně ještě dobře nastavené, každý má jakoby strašnou představu, jak by to jako mělo fungovat, ale v praxi to prostě pořád ještě není dořešené, i co se týče třeba financování a tak, tak prostě pořád jsou problémy někde.
Tazatel: A myslíte si, že ten, tady tahle vlastně, ten tým je důležitý a je potřebný v té oblasti toho duševního zdraví těch dětí?
Terka: Jo, pokud ta společnost se naučí s tím fungovat a bude to potom jednodušší, co se týče třeba, nevím, výměny informací nebo spolupráce nebo prostě předávání zpráv a tak, tak si jako myslím, že to má jako velký potenciál.