KRYSTÝNA – DUS_03_01_03_DUSR14

Kristýnin syn měl potíže se soustředěním, ve vztazích a sklony k depresím.

 Textová verze

KRISTÝNA si u svého syna začínala všímat poměrně brzo, že se oproti jiným dětem chová netypicky. …více

No on začal mít problémy tak nějak téměř, odmalička, když začal chodit mezi děti, ale nejvíc se to začlo projevovat, když začal chodit ve dvou letech do soukromý školky, kde už začal být jakoby, že se pere, strká do dětí a je takovej prostě, měl problémy v kolektivu, a to se prohlubovalo. Šel pak do státní školky, ve třech letech a tam to bylo častější, tak zatím jsme to furt jako přisuzovali tomu, že je jenom hyperaktivní. Že je takový prostě jak to ty děti mají období vzdoru a támhle to, ale potom nastoupil do školy, tam byly ty samý problémy, furt to bylo horší a horší, občas učitelé přišli s tím, že má ADHD a spousta psychologů, některý učitelé to vylučovali, takže jsme tak nějak. A zhruba tak před dvouma rokama, bych řekla, což je šest let, tak jsem se začala všímat toho, že on vlastně ráno třeba vstane a je prostě negativně naladěnej a on je vlastně třeba takhle celej den. Já mu udělám pro něj něco úplně úžasnýho, kdyby teda to dítě mělo úplně, a on vlastně za chvíli řekne „hm, to je stejně blbý“. Stejně jo, vstane ráno, všechno je na prd. Takže začal mít i sklony k těm depresím, což nám vlastně i potom jedna z psycholožek potvrdila.

Tazatel: No a dalo by se teda jenom teď třeba vyjmenovat, jaký konkrétní obtíže syn má? Kdyby si mohla říct „za prvý, za druhý je to ještě tohle. 

Kristýna: Tak má problémy se soustředěním, s vlastně, a jeho největší jako problémy jsou v kolektivu jakoby v dětským zejména, samozřejmě i s autoritama, bych řekla, že má problémy, s důvěrou vlastně k lidem a ty že má neustále jako spíš špatnou náladu a všechno je jakoby na prd a ze všeho viní vlastně mě, ze svého každýho neúspěchu, za to můžu vždycky já. 

Tazatel: Je tam ještě něco z těch projevů, co by si přisuzovala tomu duševnímu, já nevím, jestli můžeme říkat onemocnění, tomu, že s tou duší to má malinko jinak než ostatní jeho vrstevníci? 

Kristýna: No tak to je komplexní, ty problémy má on i jako doma se sestrou třeba, i s babičkama, protože ti lidi ho neberou a spousta lidí si neuvědomuje nebo i já s tím sama jako rodič musím pracovat, co nám říkají ti psychologové, psychiatři, že on je prostě jinej a úplně za to nemůže. A jsou lidi, který ho prostě tak neberou, je to pro někoho nevychovaný spratek, ale to, že to dítě už má nějakej problém, to bohužel nikdo nebere. A myslím si, že je pro ty děti, není to jenom můj syn, jako na tom světě strašně těžký s tím žít s tou nálepkou a oni se prostě i snažej, ale prostě jim to nejde.

Tazatel: Je tam něco, co bys přisoudila tomu, že úplně nesouvisí s tím duševním onemocněním a nějak to ovlivňuje syna, jako něco dalšího, nějakej projev? 

Kristýna: Tak je možný, že to může být jakoby nerovnováha, trošku problémy v rodině, bych řekla, protože jsme vlastně, on, jeho tatínek vlastně odmalička ho trošku, bych řekla, srážel to jeho sebevědomí, takže si myslím, že už tam možná tím, že on je labilnější k těmto věcem, tak si myslím, že to mohlo mít vliv. A my vlastně už s tatínkem nežijeme spolu dva roky, takže si myslím, že i tohle to samozřejmě může to dítě ovlivnit.

Tazatel: Znáš příčinu toho, tady těch potíží tvýho syna?

Kristýna: No tak teď chodíme na psychiatrii, takže nám dali diagnózu tedy po čtyřech letech, kdy jsme chodili po vyšetřeních ADHD a se sklony k depresím.