Margareta – DUS_02_01_08_DUSP04

Margaretka byla pro pedagogy oporou.

 Textová verze

MARGARETKA působila jako sociální pedagog na základní škole …více

Margaretka: S pedagogama? Tam je to složitější, protože vlastně oni mě ze začátku vnímali jako kontrolu toho, jestli pracujou s těma dětma správně. Protože v tý škole jsou tam všichni nastavený na nějaký hodnocení, dodržování pravidel a nějakou správnost. A myslím si, že to tak prostě je a nechci hodnotit, jestli je to dobře nebo špatně, ale je to vlastně jako to gró, co ta škola nějakým způsobem dělá. Teď, když už jsem tam dýl, tak často ti pedagogové přijdou a řeknou: „Tady je Pepíček, dělá ve třídě todle, todle a todle a ještě prostě řekl támdle kolegyni, že je kráva. Tak s tím něco dělej“. Takže s tím za mnou přijdou a já potom zjišťuju, jdu do tý třídy, koukám se, jak to dítě reaguje i v tom školním prostředí, v kolektivu a tak dále. A požádám o zprostředkování kontaktu s rodičem. Ideální je, nebo ideální, myslím, že to je fajn, když to je tak, že si sedneme vlastně s třídním učitelem, s tím žákem a s tím rodičem, a já tam jsem taky. A proběhne taková předávací schůzka, jako když si předáváš člověka ze služby do služby. Já tam vysvětlím tu moji roli v tý škole a pak už se setkávám s tou rodinou úplně sama. To je jedna část, co dělám s pedagogama, to znamená, že jim jakoby pomáhám od těch obtíží, který zatěžujou jejich výuku. Anebo obtíží, který zatěžujou to dítě. To znamená, že třeba nenosí domácí úkoly, domácí příprava nula, tak mi řeknou: „Hele, tady potřebujeme pomoct. Nebo tedlencten si nedokáže zapamatovat vyjmenovaný slova, potřebuje doučování.“ A já pak zjistím, že to je úplně o něčem jiným, ale začínáme tímdle. Takže ti učitelé jdou po tědlenctěch věcech. Ale zároveň si hodně povídám s těma učitelema, vlastně s nima dělám taky takový rozhovory mapovací, jak sami oni se cítí, jak to mají a tak. Takže teď už vědí, že jsem vlastně sociální pracovník i pro ně. To znamená, že je tam spousta samoživitelek, prostě jako úplně obyčejnejch lidí a sami ti učitelé potřebujou hodně pomoc. Právě se bavíme o možnostech i třeba individuální supervize nebo nějakejch rozhovorů třeba s psychologem pro pedagogy, protože ta jejich práce je fakt náročná anebo jim jde o sociální poradenství ohledně toho, jak zlepšit třeba svoji finanční situaci nebo bytovou, nějaký dluhový poradenství a tak.

Tazatel: Takže myslíš, že by jim pomohlo nejenom to, že budou moct mít supervize a konzultovat přímo tu situaci pracovní, ale i pro ně jako osobně, aby nějak čerpali podporu? Tak to by pomohlo tý práci?

Margaretka: To by pomohlo v té práci, protože ten pedagog je ve třídě sám. Prvostupňový učitelky, tak ty jsou celé dopoledne samy, případně když tam mají asistentku, tak s asistentkou, ale jsou permanentně s těma dětma. Pak je předávají družinářkám a připravují se na další den. Není tam vlastně podpora. Pedagog je opravdu na těch 30 dětí ve třídě je sám, a to mně přijde úplně šílená zátěž, zejména po těch náročných etapách jako například v době pandemie Covid-19 nebo v průběhu ukrajinské krize. Chci tím říct, že se prostě nakládá víc a víc starostí, že i sami učitelé vlastně nějak bojují prostě s krizí sami u sebe. A ještě tam mají např. těžké situace, jako rozvedené rodiny nebo děti s duševním onemocněním a tak.