Markéta vysvětlovala, že některé děti v kolektivu strhávaly přílišnou pozornost nebo naopak působily jako neviditelné.
Textová verze
No napadá mě k tomu, že často jsou v tý pozici šikanovanej a šikanátor. V kolektivu některý ty děti, který jsou víc pozornostní, tak mají víc přátel, zároveň tím, že tu pozornost hledaj, tak jsou hodně vidět. Až moc. A dělaj si tím i negativní pozici v tý třídě vůči spolužákům, tak vůči učitelům Já mám spíš zkušenost s těma, který na sebe strhávaj pozornost negativní. Takže to je jedna poloha, jako že jsou milovaný a zároveň nenávidění, mi přijde, některý. Anebo tak jako ignorovaný. A pak ještě určitě tam jsou děti, který nejsou tolik vidět. Takový ty jako neviditelný, který prostě jsou, ale nikdo o nich neví. S těma jsem se taky párkrát setkala, to jsou takoví vzorní žáci, který nemají kamarády, nikdo se o ně nezajímá, jsou zavření v tom svým světě, ze kterýho neumí vystoupit a jít do toho okolí. Nebo jsou nezajímaví pro ty ostatní děti, uzavření hodně. A u těch učitelů je to strašně individuální, u některých učitelů vidím, že by vůbec neměli učit, protože sami se sebou jsou tak nezralí, že ta práce s dětma je katastrofální, některý jsou úplně skvělí a samozřejmě jako čím míň zralej je ten učitel v tom seberozvoji, tím hůř přistupuje k těm dětem, který jsou nějak problematický, takže tam to jako, no tam si myslím, že to je problém.