Pavlova dcera se projevovala zlostně, pokud nebylo vše, jak potřebovala.
No to je potřeba zase rozdělit na jednotlivé fáze a ta první fáze je nějak zvládnout sebe, takže jestliže se tím nenechám překvapit, vykolejit, zaskočit a aspoň trochu držím pohromadě, anebo prostě si vemu chvilečku odstup, abych se mohl posbírat, tak potom cílím na to, že změním prostředí buď to fyzický, že přejdeme někam bokem, nebo i to tematický prostředí, že když se prostě začne vztekat kvůli něčemu, tak se snažím přesměrovat pozornost na něco prostě jinýho a ty emoce nechat vyvětrat. A potom, až ty emoce trošku vyvětrají, tak se k tomu vrátíme a můžeme vyřešit, co je potřeba. Příklad, když je scéna kvůli botám a strašně nutně potřebuje si vzít letní sandálky, který jsou krásný a mají tu správnou barvu a jsou nejmilejší na světě a takhle je jako budeme nosit a venku mrzne a je sníh, tak dobře, běží čas, dochází nějaká ta rezerva, něco nestihnem. Ale to v jejím světě nehraje roli, to je jí úplně jedno, ona chce ty svoje sandály a prostě bez nich se nehne. No a já vím, že to takhle nepůjde, tak dobře, zkusíme to prostě trošku vyvětrat a jdeme zkontrolovat, jestli máme v baťůžku nachystaný pití a získám trochu času, stačí pár minut, aby prostě se přestala vztekat, a pak si o tom v klidu promluvíme. Když to pořád nejde, no tak v těch sandálkách prostě dojdeme před barák a povídáme si o sněhu a o té zimě a o tom, že tyhle sandálky jsou na léto, na sluníčko a nechám na ní, že přijde na to, že teďka není léto a není sluníčko a začíná být trochu zima. A co se s tím dá dělat, no tak co kdybychom si vzali teplejší boty, zase formou návrhu, který když jí dává smysl, tak na to přikývne. No tak dobře a sandálky si vezmem třeba do tašky, tak může být, je to prostě přijatelná ztráta, táhnem s sebou sandály navíc, ale v celkovém součtu jsme ve ztrátě třeba, já nevím, 10 minut a třeba se dá ještě dotáhnout a stihneme, co jsme potřebovali a do školy vyjdeme akorát.