ZDENKA – DUS_04_02_01_DUSR01

Zdenka pro svého syna v pěstounské péči sama multidisciplinární setkání iniciovala.

 Textová verze

ZDENKA si před několika lety vzala do pěstounské péče čtyřletého chlapce s poruchou attachmentu. …více

Tak my vlastně jako v takovým multidisciplinárním týmu pracujeme už docela dlouho. Je to takový, že se to svolává, když je potřeba, teď momentálně jako zas taková potřeba není, my jsme vlastně dlouhodobě v péči všech možných lékařů, který když je nutný tak si třeba zveme na případovou konferenci na OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dětí), když třeba je potřeba kvůli, nevím, biologický rodině něco řešit nebo takhle, tak si je třeba k tomu přivoláváme, určitě si vždycky přivoláváme psychoterapeutku a vlastně třeba psychoterapeutka komunikuje s psychiatričkou a opačně. Když potřebují něco zkonzultovat, škola s námi samozřejmě komunikuje a komunikuje s psychiatričkou, takže já vždycky propojím ty odborníky, kteří zrovna se potřebují vzájemně propojit, ale vlastně koordinuju to já. Sice by bylo hezký, kdyby to koordinoval někdo jinej a kdybych já si jenom o to řekla, ale pořád mi přijde rychlejší, když si to zkoordinuju sama. Ale na druhou stranu musím říct, že si to třeba v jiných rodinách některých hrozně těžko představuju. Já jsem si prostě nastudovala informace a našla jsem si na to čas a tu kapacitu jsem si nějak zvětšila, ale třeba můj muž už do toho není takhle zainteresovanej a stojí trochu bokem. Když ho přivolám, tak přijde jako jakýkoliv jiný odborník do tý situace. O rodičovský kompetence se samozřejmě různě dělíme, ale co se týče právě tohle toho jako multidisciplinárního týmu, tak tam jednoznačně to koordinuju já a nevím, jestli by to byl ochotnej někdy převzít, je to, je toho docela dost no, je. Tak pár hodin to prostě zabere měsíčně třeba.