Zpět na Připravenost na práci s dětmi s duševními potížemi

LENA – DUS_02_02_02_DUSP13

Leňa zdůraznila potřebu více praxe ve výuce.

 Textová verze

LEŇA pracovala jako psycholožka a krátce před rozhovorem začala pracovat s dětmi s duševními problémy. …více

Tazatel: Připravilo vás vaše formální studium, myslím jako vysokoškolsky na práci s dětmi s duševním onemocněním?  

Leňa: Jo, i ne, co se týče psychologie jako takové, já si myslím, že by to mělo být postavený trošku jinak a mělo by tam být rozhodně víc praxe, protože kdo nechce, k dětem se nedostane a obecně jako mít dvě praxe za rok, tuším, jsme měli, je málo. Je to málo, protože kolikrát jako ani pořádně nevíte, jak sejmou anamnézu, kdo ví, co všechno, na některých praxích je to fajn, protože vás reálně k něčemu pustí, u některých cítíte, že jste na obtíž, takže radši mlčíte, držíte krok a prostě jste tam, kde vás postaví. To je všude, ale myslím si, že opravdu by bylo fajn rozšířit portfolium praxí, prostě to nastavit trošku jinak v tomhle směru. Když jsem jako vyšla po magistru, tak jsem si říkala, „já nejsem schopna komunikovat s lidmi, jo, já nevím, jak na to“. 

Ale jinak co se týče té obsahové stránky nějak jakoby vzdělávací, co se týče učiva, v některým směru jo, co se týče zrovna třeba klinické psychologie, tak tam si myslím, že je ten koncept nastavený velice dobře, velice přísně, ale co se týče mého studia jako takového, jsou věci, ze kterých bych podle mě ani nemusela státnicovat, protože se toho v životě nedotknu ani z 10 km vlaku.

Další zkušenosti:

Marek se necítil dostatečně připraven na problematiku duševního onemocnění u dětí.

Leňa zdůraznila potřebu více praxe ve výuce.

Markéta vyzdvihla důležitost následného vzdělávání.

Pro Ondřeje byla důležitá vzájemná podpora a konzultace v pracovním prostředí.

Miroslav vnímal propojenost jako největší výhodu práce v multidisciplinárním týmu.