Miroslav vnímal propojenost jako největší výhodu práce v multidisciplinárním týmu.
Textová verze
Za prvé mě napadá ta propojenost, jo, protože je skvělý, když prostě neděláme jakoby, každá ta poradna, nebo každé to odborné pracoviště po své ose, ale jsme propojeni, tak to si myslím, že je opravdu skvělý. Nedablují se úkony, dítě není tolik vystavené intervencím, které se pořád zvyšují, potom navštěvuje třeba tři organizace, jo, chodí, chodí vlastně na tři organizace, absolvuje tam konzultace a ono se to může fakt jako dablovat, a úplně zbytečně. Čili to, že jsme propojení, jsme v tom jednotní, máme ty jednotné informace a můžeme potom být, řekl bych, mnohem efektivnější v té práci, takže to, řekl bych, že je jedna jako z velkých výhod.
A potom ještě jedna výhoda je, že často se nám stává u rozvodových konfliktů, že některý z těch rodičů přichází na naše pracoviště a vlastně s tím, že by potřebovalo, řeknu, nějaký zbraně proti tomu druhému rodiči, jo, a takhle hodně obchází ty poradny a snaží se získávat tu munici formou vlastně vyšetření toho dítěte, kdy se popisují právě ty symptomy toho traumatu, dejme tomu, často tam ani jako úplně nemusí být, je to vlastně hledání těch zbraní, jak říkám, a když takhle o sobě víme, třeba na multidisciplinární úrovni, no tak to můžeme i dříve zastavit. Ale hodně je to v té efektivitě teda no.