ONDŘEJ – DUS_02_02_04_DUSP08

Pro Ondřeje byla důležitá vzájemná podpora a konzultace v pracovním prostředí.

 Textová verze

ONDŘEJ působil jako psycholog v oblasti zdravotnictví na dětském oddělení v nemocnici. …více

Když se budeme bavit o dětech, tak jak vlastně je to zaměřeno to naše povídání, tak myslím si, že co se týká toho našeho dětského oddělení, tak tam máme opravdu velmi dobře nastavenou spolupráci s lékaři toho oddělení, sestrami a dalšími zdravotníky, což si myslím, že je zásluhou toho, že opravdu naše spolupráce je intenzivní a bez toho, abychom ty věci konzultovali nebo prostě spolu prohodili slovo to, to nejde. 

Samozřejmě těch dětských pacientů do té spolupráce mnohdy stojí naši zdravotní sociální pracovníci v okamžiku, kdy se třeba řeší sociální situace toho dítěte jako třeba kontaktovat třeba orgán sociálně právní ochrany dětí a tak dále, tak tímto způsobem pak spolupracují třeba i s nimi, čili pak je to tak to jako ve větší, řeknu, skupině ta spolupráce a mám s tím jako dobré zkušenosti myslím si, že jsme schopni si tady jako zavolat, potkat se, říct si ty věci, prodiskutovat ten rozhovor, určitě když dojdu za lékařem na dětském oddělení, který v podstatě indikován to vyšetření psychologické, tak nikdy to není tak, že bych jako nebo bych se dozvěděl „nemám čas, dělejte svoji práci“, jo, tak to ne. Opravdu diskutujeme o těch věcech, pobavíme se, čili já si myslím, že ta spolupráce je dobrá a není branná úplně oficiálně v tom hávu, že bychom jako měli nějakou poradu, sešli se, udělali něco jako případovou konferenci,  ale spíš opravdu jako sdílíme ty informace a i vlastně třeba já lékařům, pak nejen v té písemné podobě jako zprávu z vyšetření, ale i ústně se vždycky snažím předat nějaké informace z toho samozřejmě psychologického vyšetření, respektive ty závěry, doporučení, takže tu spolupráci já, co se týká dětských pacientů hodnotím jako velmi, velmi dobrou.