MARTINA – DUS_03_01_04_DUSR03

Martinin syn nutkavě dodržoval čistotu. 

 Textová verze

Syn MARTINY trpí obsedantně kompulzivní poruchou, kterou odstartovala traumatická událost. …více

Teď v současný době, to znamená, jaký je současný stav. Co on má. No tak ruce si teda překvapivě už nedhrne. To jako fakt je prostě jak ta naše pozornost samozřejmě na to byla strašně fokusovaná, že jsme ho, jo. On teda, další věc, kterou měl, to mě teďkom teda napadlo, že jsem vlastně neřekla, co třeba dělal, že on si neotevřel rukou, jako pro něj ten dotyk tý ruky i na něco jinýho, nejenom jako na člověka, ale vlastně my, abychom šahali na něho, ale i to, jako že měl sáhnout někde na kliku a otevřít si dveře nebo šuplíky doma nebo skříně, on všechno otvíral loktem, on vlastně jak kdyby byl bez rukou, bych to tak řekla. Co teda mu zůstalo, my jsme samozřejmě absolvovali nějaký ty věci u psycholožky, myslím si, že něco si jako zpracoval sám, možná i něco jako odvál ten zub času.

Tak co to ještě, já třeba pozoruju, že dělá a co v něm leží, tak on prostě nějakým způsobem má navázaný to, že tam kde se mu to stalo, to znamená jakoby ty prostory i bezprostředně po tý události toho zneužití, kdy přišel k tomu tátovi, tak třeba on má dodneška to, že on se u táty prostě nevysprchuje, z toho důvodu i pak my jsme teda přišli na to, že chtěl do mý péče, ještě i z jiných důvodů, my jsme tam nějak s tátou neshodli v některých věcech a on se prostě chodí, když je tam, tak on se chodí sprchovat k babičce, která bydlí naproti. Tu koupelnu má spojenou tady s tím traumatem, to že jsme některý věci zlikvidovali, oblečení, který měl na sobě se vyhodilo a tak, to jako na doporučení teda i té psycholožky jsme udělali i to, že on to cítil jako nějakou potřebu, to se udělalo. Ale pořád to místo u toho otce má nějakým způsobem spojený s tím traumatem, to znamená, že tam zůstalo todle. Nevím, jaký je stav teď, ale ještě v létě vím, že prostě jako to dával opravdu jen jako s nějakým sebezapřením, že tam šel teda do tý sprchy. A to je teda věc, kterou má. 

Potom, že v životě by se neutřel do ručníků, který používáme i my, prostě on má svůj ručník, nesmí být položenej, prostě trvá na tom, že nesmí bejt nikde v okolí našich ručníků, takže on ho má vlastně pověšenej jako na svým věšáku. A to ještě já teda neskutečně rozčiluju, že on ho tam jakoby jak kdyby hodí, že ani jako ho nechce nějak jako rozendávat, takže já každý ráno roztahuju ručník, že jo, do polohy. A samozřejmě bylo tady i období, který teda zaplať pán bůh už teď nemá, že opravdu každej den čistý oblečení včetně džín, který si může vzít, pokud nejsou nějak zašpiněný, vzít třeba dvakrát, třikrát na sebe, že jo, se nemusí každej den házet do špíny. Tak to už teď nemá, ale to, co tam vlastně jako by je, on by se prostě nenapil po nikom ze skleničky. 

Pak ještě, co pozoruju, že pořád, když přijde od toho táty, tak on třeba dělá očistu totální mobilu, že on normálně, to jsem teď zjistila třeba před měsícem, že jsem si všimla, že u něho v pokoji je takovej ten leštič na okna nebo leštěnka na okna a on normálně celej ten telefon postříká tím a vyčistí ubrouskama. 

Pak sdílí pokoj se svým nevlastním bratrem, kde se ale točej, kdy se jako neviděj, neviděj se, protože se tam točej jakoby jinak, když on je u táty, tak teda ten nevlastní brácha je tam v pokoji a prostě on přijde domůvod toho táty a první co, se mě zeptá: „Jako neleželi jste, neležel mi nikdo v posteli.“, jo, že já tam třeba mu trošku upravím polštář nebo jsem převlíkala peřiny, tak jako toto jsou jeho otázky. Takže to má, ale už to není takový, jakože jdu se vykoupat, dvě minuty si přesně stopuju, že jako si musím omejt ruce, tak to tam není, ale jsou tam takový ještě furt jako dezinfekční věci. A kde to nemá a co mě jako překvapuje, kde tady toto nedělá, kde si drží teda jako samozřejmě tu masku, protože doma je doma, tam to pouští, my to víme všichni, tak samozřejmě před těma vrstevníkama, tam jako teda to až úplně zírám, když jsme třeba byli na dovolený s rodinama, s kterýma se kamarádíme, mají stejně starý děti, tam se napije jako po někom. Nebo prostě tam jako úplně v pohodě si nechá se vod nich jako tam od holek, holku nese třeba se zraněnou nohou takhle z rozhledny, já nevím, ta je na něj nalepená. Takže tam nějakým způsobem to dokáže překonat, ale doma, no nehledě na to, že už nějaký dotyky a tak, to jsme prostě taky zvládli přes ty terapie, že to jo, od ségry úplně, ode mě taky.