U Petiny dcery se porucha autistického spektra projevovala absencí očního kontaktu a křečovitým držením těla.
Od toho roku, potom jsme to tam sledovali vlastně s paní obvodní doktorkou, ale vůbec jsme si nedovedli jako spojit tady ty příznaky nebo až potom vlastně naťukla paní Sklenářová, ta paní psycholožka ve fakultce, že by tam mohly být znaky autismu, doma pořád vlastně pocházela, pobíhala ta Sárinka, smála se, vypadala spokojeně. Až jsem potom napsala třeba „znaky autismu“, tak vám vyletí dvě strany znaků autismu a ona z toho měla skoro polovinu, až potom jsem zjistila, že oční kontakt by mohl být znak autismus, jinak člověk vlastně neví, proč to dítě se nedívá a tak dál, sám od sebe. Že chodí po špičkách, křečovitý držení paží, různý tady ty věci a ona jich měla opravdu jako skoro všechny, co jsme četli na první tam A4 straně, takže, a pak už jsme se vlastně kontaktovali, pak nás spojila na paní Stárkovou docentku psychiatričku, tam se dělaly nějaký testy, tři kola těch vyšetření. Po určité době, až pak vlastně ve třech letech nám určila vlastně dětský autismus, takže celou tu diagnózu, ona odpovídala v celé té autistické triádě, špatná komunikace, sociální interakce a představivost ve hře.