Eva

Eva

Eva byla v době rozhovoru třídní učitelkou v deváté třídě a zároveň kariérovou poradkyní na základní škole v menším městě. Dříve na stejné škole zastávala funkci výchovné poradkyně. Má zkušenosti se šikanou mezi dětmi, která se projevovala posmíváním, zesměšňováním, házením věcí po obětech či různými naschvály. Případ řešila spolu s kolegy nejdříve domluvou, pak výchovnými opatřeními. Jako klíčový Eva vnímá postoj rodičů, kteří mohou agresivnímu chování zabránit, ale také ho podporovat. Ocenila by možnosti dalšího vzdělávání v oblasti komunikace s rodiči. Pedagogům, kteří se setkají s formami či náznaky agresivity nebo šikany mezi dětmi, by vzkázala, že vždy stojí za to danou situaci řešit i přes různé překážky nebo časovou náročnost. 

Eva měla také zkušenost s příchodem ukrajinských dětí do její školy po vypuknutí válečného konfliktu. Vnímala rozdíly v adaptaci u dětí z prvního a druhého stupně. Zatímco prvně jmenované na všechno reagovaly zcela spontánně a neřešily, zda v České republice zůstanou nebo se vrátí na Ukrajinu, u starších dětí z druhého stupně to podle Evy hrálo podstatnou roli pro jejich motivaci. Mezi českými a ukrajinskými dětmi Eva nezaznamenala žádnou rivalitu, naopak velmi kladně hodnotila jejich vzájemnou podporu. Zároveň uznávala časovou náročnost situace pro pedagogy, kteří si museli dělat dvě přípravy na vyučování. Dalším učitelům s příchozími ukrajinskými dětmi ve třídě by vzkázala, aby při jejich výuce postupovali, jak říkal Komenský, od jednoduchého ke složitému. 

Od práce Eva odpočívá prostřednictvím turistiky, hudby, četby nebo deskových her.


Audio a video

Eva řešila případ šikany s pomocí metodičky prevence.
To, že se nesetkali s kyberšikanou, přičítala Eva zákazu telefonů a preventivním programům.