Regině psychoterapie pomohla zvládnout turbulentní období.
Vzhledem k tomu, že po smrti mamky jsem už byla tak vyčerpaná a věděla jsem, že se musí něco stát, že potřebuju, že mi nestačí, že vlastně nemám nikoho, komu to můžu vlastně všechno říct. Kamarádka byla, ale když jsem jí říkala ty věci, který jsem pojmenovala, tak ona na mě nevěřícně koukala. Nebyl vlastně nikdo, komu bych to mohla říct všechno tak jako naplno. Takže já jsem si našla terapeutku pro sebe, se kterou jsem už konzultovala. Spíš jsem šla na to nejdřív z té své pozice, že už jsem nemohla být s partnerem. Takže ona mně vlastně pomáhala, nejdřív hledala, jestli teda opravdu je na čem pracovat, nebo není. Ona mně de facto radila v takových těch situacích, jak a kdy to oznámit dětem, jakým způsobem. Takže ta mě v tomhle tom jako obrovsky pomohla, že vlastně ten průběh si myslím, že díky tomu jsme ten průběh zvládli mnohonásobně líp a že jsem na spoustu věcí byla připravená. Ona mi řekla „jo, teď oni ale budou spíš obhajovat manžela, protože je to ten slabší“. Přesně opravdu se to pak tak dělo a já tím pádem jsem byla jako víc v klidu, že jsem věděla, že mi to pomohla pojmenovat nebo připravila mě na to. Takže pro sebe jsem vyhledala jenom tohle, ale mám to doteď. Nejdřív jsem to měla intenzivně, že jsem tam jezdila nejdřív jednou za týden. Já se přiznám, že jsem opravdu byla na tom špatně a teď tak jednou za tři týdny, jednou za měsíc. Opravdu už prostě dolaďujeme takové detaily, protože ona teda zhodnotila, že nechápe, že jsem úplně jako úkaz, co jsem všechno zvládla za ten rok a půl. Jakože ta sebereflexe a že jsem si spoustu věcí vyřešila sama, že jsem vlastně i hledala na internetu nějaký. Protože sama jsem zjistila, jak nemám zpracovaný věci z dětství a takové ty nastavené špatné modely z rodiny. Takže to jsem jako všechno za ten rok a půl se snažila řešit.