Regina se při návštěvě odborníků cítila na situaci sama
No tam jde o to, že já jsem vlastně celou dobu na to všechno byla, i mám pocit, sama. Jo, že když to porovnám, i když to sem nepatří, ale i když jsem měla toho staršího syna, který má ADHD a já jsem se vlastně o tom dozvěděla až někdy, když mu bylo devět, když jsem se prostě psychicky zhroutila a zašla jsem s ním na psychiatrii, protože jsme předtím prošli pedagogicko-psychologickou poradnou, kde nám řekli, že takhle vychovaný děti ty jim tam vůbec nechodí, takže oni to vůbec nerozklíčovali. Já vlastně, až skončila, já jsem říkala „já ho objednám na psychiatrii, já už to nemůžu zvládnout“. Tam mi ona řekla „to je jasný ADHD“, ale dala mně jenom letáček a stejně „poraď si sama“, jakože si myslím, že už by prostě, ať ve školce nebo ve škole, tam mají ve škole myslím si, že je pedagogický poradce nebo něco takového, ale myslím si, že by tam měl být třeba někdo, kdo by řekl „heleďte, já si myslím, že by tam se mohlo něco dít, nebylo by špatný s tím něcodělat“, ale jako podat pomocnou ruku tomu rodiči. Protože kdybych já takhle nepátrala, tak se ve finále jako…, Až tady v té škole, že jo, tam byl ten pan ředitel vnímavý. Ale člověk byl na to sám a proti větrným mlýnům. Fakt nevím vlastně, co jim doporučit, protože sehnat, podle mě, pomoc v dnešní době, je strašně komplikovaný. My sicemáme plný internet informací, ale zorientovat se a najít někoho správného, kdo zrovna vám teďka v tuhle chvíli může pomoc, je strašně těžký.