Jirka zažil na tenise rodiče, kteří ho podporovali v jeho rozhodnutích.
T: Jak to mají tyhle ty děti třeba s rodiči? Co si vypozoroval?
P: Ty děti, co mě napadají, tak si myslím, že to bylo dost, nebylo to stejný. To teda v každý rodině asi jinak. Tam bych řek, že je hrozně důležitý právě přístup těch rodičů. Tam, kde ten, kde ty rodiče byli mírnější na ně, nebo bych řek až hodně mírný, tak tam ty děti s nimi hodně zametaly. Ty rodiče nikdy nedokázali uznat chybu toho dítěte, takže ho podporovali v tom, aby ty chyby dělal. Protože to dítě to vědělo, proto se ho zastávali pořád. Ale není to pravidlo. Zažil jsem i rodinu, kde si myslím, že to bylo právě naopak. Maminka mě podporovala v tom, abych si to s ním vyříkal s tím dítětem a chtěla, aby to bylo v pohodě. Nikdy se ho přede mnou takhle nezastala a je pravda, že to je právě ten kluk, který si myslím, že z toho vyrost. Že i sám dneska ví, že byl na nás parchant někdy, což mi takhle řek přímo, a že se nad tím dokáže zamyslet. Že ho to trošku i mrzí. Myslím si, že to právě i bylo i díky tomu, že ta mamka se za to neschovávala, udělal problém, tak je třeba to vyřešit. A nejlépe, když si to vyřešíme my 2. A pak právě 2 rodiny, tak ty to takhle nebraly. Ty viděly problém ve všem ostatním než v tom jejich dítěti, a to byl právě ten problém.