Zpět na Začátky práce pedagogů se studenty se specifickými vzdělávacími potřebami

Andrea popisovala různou kvalitu vysokých škol a pořádaných kurzů.

Textová verze


T: Myslíte si, že vysokoškolské vzdělání připraví pedagogy na to, učit pak děti s ADHD?

P: Nemohla bych odpovědět jednoznačně. Protože určitě to záleží na fakultách a na způsobu výuky v jednotlivých předmětech. Co mám zkušenost, já jsem studovala speciální pedagogiku, jsem původně speciální pedagog. Takže my jsme o těch poruchách chování i o poruchách učení, měli dost. A hrozně mě ty předměty bavily a bylo nám to podáno velmi dobře. Že nás to zajímalo. Že jsme do toho viděli. Ale vím, že kolegyně, které jsou z jiných škol, které prošly jinými školami, tak říkají úplný opak. Takže to je těžko říct.

T: A nějaké semináře, kurzy jste absolvovala?

P: Ano. Jezdila jsem, a teďka i paní učitelky jezdí, vždycky co nám chodí nabídka do školy, tak jim přeposílám. Ony si samy vybírají. A v tomto školním roce třeba už tam mají navybírané ADHD i k ADD semináře.

T: A jaký s tímto kurzem máte zkušenosti?

P: Zase jak s kterými. Některé mi připadnou, že byly dělané jenom proto, aby se utratily peníze. Ale některé byly velice kvalitní. To už potom, když už máte s lektory zkušenosti dobré, tak už je berete. Ani nechcete ty ostatní. Takže máme takové různé psychiatry a psychology, se kterými rádi spolupracujeme a jezdíme na semináře jejich.


Další zkušenosti:

Andrea čelila v začátcích dysfunkční třídě.

Studenty s ADHD měl Robertrád, protože z nich mohl čerpat aktivitu.

Marin se s přechodem ze základní školy do dětského domova srovnal rychle.

Robert se po celou kariéru průběžně vzdělával.

Andrea popisovala různou kvalitu vysokých škol a pořádaných kurzů.

ProJarmilu bylo důležité, že si mohla v praxi hned ověřit získané informace.